Abstrakt Baláš, & Bunc, 2012; Schlegel, Fialová, Ulrichová, & Frainšic, 2012;Vomáčko & Boštíková, 2008). Důkazem je stále rostoucí počet členů lezeckých organizací, zvyšující se počet lezeckých stěn a také rostoucí koncentrace lezců ve skalních oblastech. Společně s rostoucí oblibou sportovního lezení roste i potřeba hlubšího poznání lezeckého výkonu. K rozpoznání lezeckého talentu či k vyvinutí účinnějších tréninkových metod je nejprve zapotřebí určit, které dílčí komponenty lezeckého výkonu jsou klíčové a které jsou méně důležité. V současnosti již existuje řada odborných prací na toto téma (Baláš, Strejcová, & Hrdličková, 2008;Grant, Hynes, Whittaker, & Aitchison, 1996;Grant, Hasler, Davies, Aitchison, Wilson, & Whittaker, 2001;Mermier, Janot, Parker, & Swan, 2000; Vomáčko, 2009), avšak jejich společ-nou nevýhodou je to, že se věnují pouze omezenému vzorku lezecké populace. Výsledky měření se tak nedají zcela zobecnit, což otevírá prostor pro nová měření, která mají za úkol ověřit platnost předešlých šetření.Z kondičních faktorů mají určitě největší význam silové schopnosti. Sportovní lezení klade na silové schopnosti nemalé nároky. Dle Rotmana (cit. podle Heller, 1996) je při lezení důležitá maximální a vytrvalostní síla paží a horní poloviny těla a maximální statická síla fl exorů prstů. Spe-
