Paulo Freire je bezpochyby nejznámější brazilský pedagog. Mnoha autory je označován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů konce 20. století. Proslul především v oblasti informální a populární edukace s jejím zaměřením na dialog a zájmem o utlačované. Jeho Pedagogika utlačovaných je v současnosti jedním z nejcitovanějších textů v oblasti edukace především v Latinské Americe, Africe a Asii. 1 Z původní profese právníka se Paulo Freire stal pedagogem, pracoval na rozličných vzdělávacích projektech pro ekonomicky chudé komunity v Brazílii, po převratu v roce 1964 pak i v takzvaných rozvojových zemích v Jižní Americe a Africe a jako konzultant pro různé organizace v Evropě a ve Spojených státech. Brazílie, tedy země, kde se Paulo Freire narodil, však jeho život významně formovala; v jeho teorii a praxi je centrální zájem o zrovnoprávnění většiny, která je utlačovaná menšinou držící politickou a ekonomickou moc. Inspirovat se však nechal i dílem Johna Deweyho (např. jeho metodou mluvení ve slangu žáků), zajímavá je také vazba na Vygotského a jeho popis vnitřní řeči v souvislosti s Freireovou metodou alfabetizace. Z Freirovy teorie a praxe naopak vychází tzv. kritická pedagogika, za jejíhož zakladatele je považován.