Cardiac Device Therapy in Heart Failure: Between Guidelines and Current Practice. Where Are We?

Abstract

Kontext: V posledních několika desetiletích prodělala léčba srdečního selhání skok dopředu, zvláště v oblasti přístrojové léčby; výsledkem bylo snížení zátěže srdečním selháním a úmrtnosti na toto onemocnění. Nicméně u srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí lze o zahájení přístrojové léčby uvažovat až po selhání maximální farmakoterapie podle doporučených postupů (guidelines). Z rozvíjejících se zemí je k dispozici omezené množství údajů o adherenci k doporučeným postupům pro diagnostiku a léčbu srdečního selhání. Cílem této studie bylo proto zjistit adherenci kardiologů k optimalizaci farmakoterapie podle doporučených postupů ještě před implantací přístrojů pacientům se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí. Pacienti a metody: Do studie byli zařazeni pacienti se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí, přijatí pro implantaci příslušného přístroje (implantabilní kardioverter-defi brilátor) nebo zahájení srdeční resynchronizační léčby; byly shromažďovány údaje pacientů včetně demografi ckých charakteristik, léků a jejich dávek užívaných při vstupu do studie stejně jako typ implantovaného přístroje a indikace k implantaci. Výsledky: Z 31 pacientů zařazených do studie bylo 25,8 % žen. Průměrný věk byl 57,1 ± 11,6 roku. Beta-blokátory užívalo 83,9 % pacientů, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu / blokátory receptoru AT 1 pro angiotenzin II 38,7 % a antagonisty mineralokortikoidních receptorů 67,74 % pacientů. Léčba byla zahájena nebo dávky titrovány směrem vzhůru méně než dva měsíce před implantací příslušného přístroje v 73,68 % primárně indikovaných případů. Třem pacientům (9,67 %) byl přes splnění indikací pro srdeční resynchronizační terapii (blokáda levého Tawarova raménka nebo kompletní blokáda) implantován kardioverter-defi brilátor. U pacientů s primárními indikacemi se rozhodnutí o implantaci opíralo o doporučení guidelines v 9,67 % případů, kdy byla podávána medikamentózní léčba podle doporučených postupů s titrací dávek směrem vzhůru až do dosažení maximálních, na důkazech založených dávek ještě před implantací příslušného přístroje. Závěry: Naše studie prokázala špatnou adherenci k farmakoterapii podle doporučených postupů u pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí před implantací přístroje. Je třeba vyvinout maximální úsilí pro překonání tohoto nedostatku v praxi a dosáhnout u pacientů lepších výsledků nemluvě o nákladové účinnosti jako dosud přehlíženém ekonomickém faktoru zdravotní politiky.