O zprostředkování a emancipaci věcí

Abstract

Zviditelňování konfliktních procesů, které doprovázejí ustavování světa z nejrůznějších věcí a lidí, představuje ústřední interpretační strategii post-romantické kritiky modernity. K proměně kritiky vědění o světě v kritiku dějin světatvorby dochází v Evropě v 18. století a v jejím důsledku se rodí intelektuální tradice překonání mladého Hegela. Text Pavla Barši nastiňuje Latourovu reinterpretaci emancipační politiky, staví ji do kontrastu s Boltanského tápáním mezi teoretickým a praktickým věděním při hledání nových forem politiky emancipace a přitom přisuzuje úspěch Latourovi. K tomuto Latourovu úspěchu přispívá skutečnost, že jeho perspektiva umožňuje věci zviditelnit tak, jak "vypovídají jen samy o sobě" (Barša 2023: 14). Věci se tedy neukazují jako příklady nebo zástupci něčeho jiného. Tato latourovská perspektiva podporuje pojetí sociologie, které hovoří o neredukovatelnosti, a tudíž i o novosti věcí, vynořujících se z konfliktního procesu ustavování světa. Souhlasím s tím, že taková sociologie jedinečnosti věcí a událostí, o niž se Latour snaží, může překonat tíživý protiklad života a dějin. V následujícím textu bych však rád připomněl, že Latourova kritika je formována post-romantickou tradicí a že nemožnost Latourovy teorie pojmout jedinečnost věcí jinak než jako vznik něčeho nového představuje jisté omezení: prohlubuje vázanost této perspektivy k instrumentálnímu pojetí racionality. Místo politikyBruno Latour (2004, s. 321-322) nabízí ve svém textu východisko z krize současného kritického myšlení a navrhuje kultivaci realistické perspektivy, jež je zaměřena na záležitosti a otázky, které nás znepokojují (matters of concern). Latour tvrdí, že je třeba opustit interpretační strategii kritického odstupu, který byl zaměřen na odhalování podmínek umožňujících pokládání faktických otázek (matters of fact) a jejich zodpovídání, a formou sebekritiky zdůvodňuje, proč on sám ve svých novějších pracích tento obrat učinil.Nově Latour vychází z teoretického předpokladu, že realitu nemůžeme plně poznat, když budeme klást jen faktické otázky, protože lidská zkušenost reality je bohatší a mnohostrannější, než je svět faktů. Faktické otázky jsou sice důležité, avšak kritické myšlení by mělo vést k uvědomění, že zaměřenost na fakta je součástí širších otázek a záležitostí, které nás znepokojují. Jinými slovy, to, že přednostně klademe faktické otázky, je politickým ztvárněním našich starostí, politickým překladem současného stavu věcí (states of affairs) v našem světě (Latour 2005).