I. interní klinika-klinika hematologie 1. LF UK a VFN v Praze Souhrn Východiska: Difuzní velkobuněčný B lymfom je označení zahrnující řadu klinicko-patologických jednotek lišících se molekulární patogenezí, klinickou prezentací i prognózou. Přesná korelace mezi klinicko-patologickými a molekulárními subtypy difuzního velkobuněčného B lymfomu nebyla dosud stanovena, byly však identifi kovány klíčové signální dráhy, jejichž blokáda může být terapeuticky významná. Cíl: Cílem tohoto přehledu je ukázat moderní přístup k dia gnostice difuzního velkobuněčného B lymfomu na molekulární úrovni, shrnout současné možnosti léčby nově dia gnostikovaných pa cientů s difuzním velkobuněčným B lymfomem a představit nové léčebné možnosti, které jsou v současné době zkoumány v klinických studiích. Výsledky: Současná molekulární dia gnostika difuzního velkobuněčného B lymfomu se ubírá dvěma hlavními směry. První směr je členění podle genové exprese, buď na úrovni mRNA nebo na úrovni proteinové. Dle toho jsou pa cienti děleni do podskupin podle buněčného původu nebo dle stromální signatury. Nejčastěji užívané je dělení podle buněčného původu, na lymfomy podobné B buňkám z germinálního centra (GCB subtyp) a na lymfomy podobné aktivovaným B buňkám (ABC subtyp). Druhý směr výzkumu představují studie genetické informace na úrovni DNA, kde jsou identifi kovány genetické mutace, delece, amplifi kace a ztráty heterozygozity, které mohou být specifi cké pro skupiny defi nované genovou expresí, ale mohou jít i napříč těmito skupinami. Oba tyto výzkumné směry se snaží identifi kovat klíčové signální dráhy důležité pro přežití a růst nádorových buněk a v nich místa, která je možné farmakologicky zablokovat. V současné době jsou standardem léčby 1. linie pro všechny pa cienty antracyklinové režimy s rituximabem, které zlepšily prognózu jak pa cientů s ABC, tak pa cientů s GCB subtypem, i když výsledky u pa cientů s ABC subtypem jsou nadále horší. Existuje řada nových preparátů se slibnou účinností, jež se zkoumají v různě pokročilých fázích klinických studií (lenalidomid, bortezomib, idelalisib, venetoclax). Jejich předpokládaná účinnost se však bude týkat pouze přesně molekulárně defi novaných podtypů difuzního velkobuněčného B lymfomu. Závěr: Na příchod nových cílených léků do praxe je nutno ještě vyčkat. Pro jejich efektivní užití bude nutný nejen průkaz jejich účinnosti v randomizovaných studiích, ale též rozšíření rutinní dia gnostiky o molekulární metody a zajištění její přesnosti, rychlosti a dostupnosti. Klíčová slova difuzní velkobuněčný B lymfom-exprese genu-signální transdukce-léčba Práce byla podpořena granty IGA MZ ČR č. NT13072-4/2012 a NT12193-5/2011.