Zvládání zátěže v lidském životě je již dlouho častým předmětem intenzivního zájmu psychologů a dalších odborníků, stejně jako širší veřejnosti. Početné výzkumné výsledky, teorie, odborné i laické názory na tuto problematiku představují obsáhlou látku, v níž je velmi obtížné se uspokojivě orientovat. Příspěvek přináší přehled vybraných jevů a podstatných souvislostí v situacích, kdy jsou lidé vystaveni nárokům, jež je potřeba zvládnout. Zaměřuje se zejména na podstatu, terminologii a metodologické uchopení a závažné souvislosti adaptace člověka na zátěž, příslušných dispozičních předpokladů a na volbu způsobů zvládání zátěže spojené s životem jedince. Přitom přihlíží k limitním nárokům (stresorům), které svou intenzitou či trváním přesahují, případně dostatečně nevyužívají adaptační kapacitu jedince. Expozice takovým nárokům může pro jedince vyznívat v podstatě v subjektivním či objektivním smyslu negativně (ohrožení psychické rovnováhy, stavu organismu apod.) i pozitivně (zdroj rozvojových podnětů a příležitostí).