Abstrakt:Předmětem tohoto článku je porovnání více než tří desítek studií dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti na úvěrovou činnost obchodních bank. Cílem je poskytnout srovnání výsledků dosavadního výzkumu v oblasti dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti v rámci Basel III. Je představen jak metodologický přístup založený na makroekonomických modelech, tak přístup založený na mikroekonomické analýze. Komplexní makroekonomické modely uvažují dopad navýšení kmenového kapitálu na ziskovou funkci bank při současné úpravě rizikově vážených aktiv, respektive bilanční struktury bank. Mikroekonomické modely vždy vychází z předpokladů ohledně míry platnosti Modigliani-Millerova teorému, přičemž dopady navýšení vlastního kapitálu na průměrné náklady financování banky jsou nejčastěji zkoumány prostřednictvím CAPM modelu. Na základě porovnání existujících studií docházím k závěru, že v rámci současného výzkumu existuje široká shoda ohledně marginálního efektu navýšení kmenového kapitálu obchodní bank na cenu bankami poskytovaných úvěrů. Z pohledu intenzity dopadu je podstatné především tempo navyšování vlastních zdrojů banky, přičemž existuje široká shoda na tom, že v delším období je dopad na ceny bankovních úvěrů nevýznamný. Odhadovaný dopad na objem bankami poskytovaných úvěrů se v rámci jednotlivých studií liší významněji. Důvodem jsou především rozdílné předpoklady, se kterými pracují jednotlivé studie v oblasti elasticity poptávky po bankovních úvěrech a nákladů navýšení vlastního kapitálu bank.
Klíčová slova:Bankovní regulace; Kapitálová přiměřenost; Dopad Basel III. JEL klasifikace: G21, G24, G28.1 Úvod V souvislosti s novou úpravou bankovní regulace (Basel III) se dostává do popředí vědeckého zájmu výzkum dopadu změn kapitálové přiměřenosti na úvěrovou činnost bank. Tento článek přináší rozbor vědeckých metod využívaných při analýze dopadů vyšší kapitálové přiměřenosti obchodních bank. Dopady úvěrovou nabídku obchodních bank jsou analyzovány ve smyslu objemu poskytovaných úvěrů a vývoje úrokových spreadů. Za hlavní faktory určující sílu přenosu negativního efektu jsou považovány: míra naplnění Modigliani-Millerova teorému (Modigliani a Miller, 1958), rozložení navýšení kmenového kapitálu v čase a elasticita poptávky po bankovních úvěrech. Navzdory rozdílným metodologickým * Petr Pavlík; Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, katedra měnové teorie a politiky, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3; . Příspěvek byl zpracován jako výstup projektu institucionální podpory FFÚ VŠE č. IP 100040.