“…Pro představu, více než polovina českých obcí nedosahuje ani kritické velikosti (500 obyvatel), která byla v rozlohou zhruba polovičním a z hlediska populace takřka srovnatelném Švýcarsku identifikována jako mez, pod kterou se relace mezi zajišťovanou kvalitou a náklady na poskytování veřejných statků výrazně zhoršuje (Hemmings, 2006). Současně je třeba podotknout, že v těchto obcích žije jen asi 8 % obyvatelstva, přičemž tento podíl se dlouhodobě snižuje (Český statistický úřad, 2019b) Je tedy principiální otázkou, jak se v daném kontextu vyvíjí struktura výdajů českých municipalit, s ohledem na jejich velikost, a zda je možné zachovat status quo, či zda by nebylo na místě následovat příkladu nejvyspělejších země, jako jsou Austrálie, Dánsko, Finsko, Kanada, či Nizozemí, které v posledních letech realizovaly reformy veřejné správy a počet municipalit právě v zájmu zvýšení efektivity alokace vynakládaných zdrojů na poskytování veřejných statků snížily (Matějová, et al, 2017).…”