Endomyocardial biopsy in recent dilated cardiomyopathy - evaluation of baseline characteristics of the first 50 patients

Abstract

Úvod: Přibližně u poloviny nemocných s dilatační kardiomyopatií (DKMP) je biopticky detekován zánět srdečního svalu (myokarditida). Stanovení této diagnózy je mnohdy obtížné, nicméně využití moderních vyšetřovacích metod, zejména endomyokardiální biopsie a také magnetické rezonance, znamená výrazný posun v diagnostických možnostech. Cíl práce: Zhodnotit bioptické nálezy u nemocných s čerstvě vzniklým srdečním selháním neischemické etiologie a následně srovnat vstupní klinické, echokardiografi cké, hemodynamické a některé laboratorní parametry ve skupinách s průkazem a bez průkazu zánětu v myokardu. Metodika: Soubor tvořilo 50 nemocných s DKMP, u nichž byly kromě standardních vyšetření provedeny také podrobné echokardiografi cké vyšetření s využitím pulsních tkáňově dopplerovských metod (TDI), pravostranná katetrizace a endomyokardiální biopsie (EMB) z pravé komory. Bioptické vzorky byly vyhodnoceny histologicky, imunohistologicky a molekulárně geneticky metodou polymerázové řetězové reakce (PCR). Podle výsledku EMB byli nemocní rozděleni do skupiny se zánětlivou kardiomyopatií (ZKMP) a dilatační kardiomyopatií bez zánětu v myokardu (DKMP); obě skupiny byly vzájemně porovnány. Výsledky: Zánět v myokardu byl přítomný u 28 nemocných z 50 (tj. 56 %), kteří byli klasifi kováni jako ZKMP, 22 (44 %) pacientů bylo zařazeno do skupiny nezánětlivé DKMP. U 29 nemocných (58 %) byl v myokardu detekován virový genom. Nejčastěji zachyceným virem byl parvovirus B19 (PVB19). Pacienti s DKMP měli větší diastolický rozměr levé komory než pacienti se ZKMP (70 ± 8 mm vs. 64 ± 9 mm), a také systolický rozměr LK (61 ± 8 mm vs. 56 ± 10 mm). Statisticky významně se v obou skupinách lišily rovněž end-diastolický objem LK (EDV) 262 ± 63 ml (DKMP) vs. 218 ± 67 ml (ZKMP), resp. end-systolický objem LK (ESV) 197 ± 55 ml (DKMP) vs. 160 ± 59 ml (ZKMP), a také rozměr pravé komory 36 ± 5 (DKMP) vs. 33 ± 5 mm (ZKMP) (ve všech případech p < 0,05). Nemocní se ZKMP měli kratší dobu trvání symptomů než skupina s DKMP (2,9 ± 3,2 vs. 4,3 ± 3,0 měsíce; p < 0,05). Ve skupině ZKMP byly naměřeny nižší hodnoty středního tlaku v plicnici než ve skupině DKMP (22 ± 8 mm Hg vs. 30 ± 10 mm Hg; p < 0,01), resp. tlaku v zaklínění (PCW) (15 ± 7 mm Hg vs. 20 ± 9 mm Hg; p < 0,05). Závěr: Recentní DKMP měla v našem souboru v 56 % případů zánětlivou etiologii. Virový genom byl nalezen v myokardu 58 % nemocných. Pacienti s nezánětlivou DKMP měli ve srovnání se skupinou nemocných se ZKMP větší systolický i diastolický rozměr LK, větší EDV a ESV LK, a také větší rozměr PK. Nemocní s ZKMP měli kratší dobu trvání symptomů a nižší hodnoty MPA a PCW. V dalších klinických, laboratorních a echokardiografi ckých parametrech včetně charakteristik TDI se obě skupiny významně nelišily. Klíčová slova: Dilatační kardiomyopatie-Zánětlivá kardiomyopatie-Endomyokardiální biopsie-Echokardiografi e-Pravostranná katetrizace Krejčí J, Hude P, Špinarová L, et al. Endomyocardial biopsy in recent dilated cardiomyopathy-evaluation of baseline characteristics of the fi rst 50 patients.