Východiska: Předkládaný příspěvek navazuje na systematické zkoumání postojů učitelů a studentů tělesné výchovy (TV) ve vztahu k integrované tělesné výchově v České republice prováděných na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Dalším krokem ke zmapování úrovně integračního procesu v tělesné výchově je zjišťování úrovně sebeúčinnosti (dále jen self-efficacy) u studentů TV při začleňování žáků se zdravotním postižením do výu-ky školní TV. Cíle: Zjištění faktorů, které ovlivňují self-efficacy studentů tělovýchovných oborů ve vztahu k začle-ňování žáků se zdravotním postižením (mentálním, tělesným a zrakovým) do výuky tělesné výchovy. Metodika: Pro sběr dat byla použita česká verze dotazníku Self-Efficacy Scale for Physical Education Teacher Education Majors towards Children with Disabilities (SE-PETE-D; Block, Hutzler, Barak, & Klavina, 2013). Vzorek participantů tvořilo 186 studentů (125 mužů a 61 žen) učitelství tělesné výchovy z pěti českých univerzit. Data byla zpracována mnohonásobnou regresí za použití metody vkládání proměnných Stepwise. Výsledky: Byly zjištěny dva faktory, které ovlivňují self-efficacy ve vztahu k realizaci integrované TV. U subškál, zaměřených na mentální a tělesné postižení, jsme objevili dva faktory, a to zkušenosti s prací s osobami s mentálním/tělesným postižením v aplikovaných pohybových aktivitách (APA) a pohlaví. U subškály, zaměřené na zrakové postižení, byly identifikovaným faktorem zkušenosti s prací s osobami se zrakovým postižením v APA. Závěry: Na základě zjištěných výsledků lze konstatovat, že budoucí učitelé TV potřebují kvalitní vzdělávací program, zaměřený na získání praktických zkušeností s tělovýchovnou prací s osobami s postižením (v našem případě s postižením mentálním, tělesným a zrakovým), zejména pak s integračním procesem proto, aby se zvýšilo jejich self-efficacy pro tuto činnost.