Hodnoty a volný čas

Abstract

Volný čas -přístupy a teorie "Zdá se, že blaženost předpokládá volný čas, protože pracujeme, abychom potom měli volno, a vedeme válku, abychom potom žili v míru."Aristotelés, Etika Níkomachova, kniha XVolný čas 1 je všeobecně známý fenomén bezpochyby blízký každému, kdo v životě plní tíživé povinnosti. Každý z nás si při vyslovení slovního spojení "volný čas" také 1 Na tomto místě si neodpustím drobný povzdech nad obtíží rodného jazyka v oblasti volného času. Termín "volný čas" je totiž v českém jazyce poněkud zavádějícím a je v obecném povědomí spojen s častou redukcí pouze na organizované volnočasové aktivity, zájmové kroužky apod., u střední a starší generace navíc často prodchnuté ještě nahořklou příchutí státně řízených totalitních organizací typu Svazarm a Pionýr (Franc -Knapík, 2013). Ještě o něco horším, ale také dosti rozšířeným výkladem tohoto termínu je "doba pasivity či nicnedělání". V anglické, francouzské ani německé jazykové oblasti tento problém nevyvstává, nebot' termíny leisure, loisir ani Musse těmito zjednodušeními tolik netrpí. Jazykové vyjádření volný čas (free time) v těchto jazykových oblastech spíše implikuje to, co se zde jako leisure, loisir nebo Musse označuje (Sager, 2013). Patrně vůbec největší potíž nastává, když se pokusíme o vědecký přístup k volnému času. Zde se střetávají zájmy sociologů, antropologů či psychologů, pro něž je volný čas jednou z klíčových zkoumaných oblastí, přičemž pro každý z těchto oborů poněkud jinak, a oblast praxe, jež je dlouhodobě v popředí zájmu pedagogiky volného času. Interdisciplinarita oboru vedla rovněž v zahraničí k problémům s jeho zakotvením. V anglofonní oblasti, v níž se problematika volného času zkoumala patrně s největší intenzitou, se ustálilo dvojí označení disciplíny zabývající se volným časem: leisure studies (dnes zejména Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie -studuje volný čas více v kontextu sociálních věd) a leisure sciences (zejména USA -zaměřují se více na samotný fenomén volného času a jeho prožívání) (Coalter, 1997). Obě tyto školy prošly částečně společným vývojem. Zájemce o hlubší studium historie a významu fenoménu volného času odkazuji ke knihám Chrise Rojeka (2005) a T. Blackshawa (2018).