Příspěvek se zabývá vlivem latiny na chování staročeských a středněčeských výrazů zajisté a pak. Z předchozích diachronních syntaktických výzkumů vyplývá, že ve staré češtině tyto výrazy mohly napodobovat slovosled některých latinských partikulí a stát v interpozici, jež představuje typicky latinské slovosledné schéma (viz Navrátilová 2017, 2018). Cílem je tedy popsat jejich funkce a vývoj slovosledu napříč starou a střední češtinou v komparativní perspektivě, tedy se zřetelem k vlastnostem jejich latinských ekvivalentů. Analýza je založena na datech excerpovaných z korpu- sů Staročeská textová banka a Středněčeská textová banka Vokabuláře webového a z textu Lukášova evangelia ve čtyřech biblických překladech reprezentujících různá období vývoje češtiny (Bible olomoucká, Bible mlynářčina, Bible Melantrichova, Bible svatováclavská) a v latinském pretextu (Vulgáta).