Interakce při řešení problémově orientovaných úloh ve výuce přírodovědy

Abstract

Ani po více než deseti letech od zavedení klíčových kompetencí do českého kurikula nemá mnoho učitelů jasnou představu, jak je ve výuce rozvíjet. Tato studie se zaměřuje na jednu z nich − kompetenci k řešení problémů. V předchozím výzkumu se ukázalo, že samotné "dobré" zadání problémově orientované učební úlohy, které dává žákům prostor analyzovat problém a hledat různá řešení, není zárukou, že bude u žáků kompetence k řešení problémů rozvíjena. Z výzkumu vyplynula potřeba zaměřit se na průběh řešení takových úloh. Cílem této studie je proto popsat, jak probíhá interakce mezi učitelem a žáky při řešení výukových situací, které jsou založeny na problémově orientovaných úlohách, a to pomocí konverzační analýzy 12 problémově orientovaných výukových situací vybraných z 10 hodin přírodovědy pořízených v letech 2010/2011 u pěti učitelů vždy ve dvou po sobě jdoucích vyučovacích hodinách. Ze zjištění mj. vyplývá, že interakce má celkově volnější charakter, role učitele je upozaděna, učitel nechává žáky odpověď konstruovat samostatně a projevuje se ve chvíli, kdy je potřeba žákům zúžit problémový prostor, pomoci analogií s jiným kontextem apod., nikdy však přímo nenavádí k správnému řešení ani je sám neuvádí. Liší se rovněž zpětná vazba, při níž se učitel ptá po zdůvodnění žákovy odpovědi a místo vlastní opravy či doplnění elicituje zpřesnění či další možné odpovědi. V závěru je diskutována souvislost se scaffoldingem, limity výzkumu i další možné směry bádání, které by mohly ve svém výsledku pomoci vytvořit náhled na to, jak kompetenci k řešení problémů ve výuce rozvíjet.