Zjistit dynamiku autonomního nervového systému (ANS) pomocí variability srdeční frekvence (heart rate variability, HRV) během akutní expozice normobarické hypoxii a po ní, k níž dochází během jednoho sezení podle protokolu intermitentního hypoxického tréninku. Materiál a metody: Čtyřiadvacet zdravých mužů ve věku 28,0 ± 7,2 (průměr ± SD) vdechovalo po dobu jedné hodiny hypoxický vzduch (inspirační koncentrace kyslíku [FiO 2 ] 12,3 ± 1,5 %) z hypoxického generátoru (Al-tiPro 8850 Summit+, Altitude Tech, Kanada). Před expozicí hypoxii, během ní a po ní se provádělo vyšetření pulsní oxymetrií a měřila se variabilita HRV. Výsledky: Na konci hypoxického sezení vykazovali všichni hodnocení jedinci vyšší nízkou frekvenci (lnLF) (6,9 ± 1,1 ms² vs. 7,5 ± 1,1 ms²; p = 0,042), LF/HF (1,5 ± 0,8 vs. 3,3 ± 2,8; p = 0,007) a směrodatnou odchylku 2 na Poincarého mapě (SD2) (92,8 ± 140,0 ms vs. 120,2 ± 54,2 ms; p = 0,005) i nárůst celkové síly (7,7 ± 1,1 ms² vs. 8,1 ± 1,2 ms²; p = 0,032) a směrodatné odchylky intervalu mezi dvěma normálními tepy (SDNN) (57,3 ± 31,0 ms vs. 72,3 ± 41,1 ms; p = 0,024), avšak nižší entropii vzorku (SampEn) (1,6 ± 0,2 vs. 1,4 ± 0,2; p = 0,010). Bezprostředně po expozici hypoxii se snížila hodnota LF/HF (3,3 ± 2,8 vs. 2,2 ± 1,8; p = 0,001) při současném významném zvýšení lnHF (6,6 ± 1,4 ms² vs. 7,1 ± 1,3 ms²; p = 0,020). Závěr: Akutní normobarická hypoxie jako součást jednoho sezení v rámci tréninkového protokolu intermitentní hypoxie vede ke změnám aktivity ANS. Během expozice hypoxii převažuje tonus sympatiku a okamžitě po zrušení účinku hypoxií indukovaného faktoru dochází k nárůstu tonu parasympatiku.