Pád americké investiční banky Lehman Brothers je označován za spouštěcí mechanismus fi nanční krize ve Spojených státech amerických. Banka neuspěla se žádostí o nouzový úvěr od Federálního rezervního systému a v polovině září roku 2008 podala žádost o ochranu před věřiteli. Finanční a často souběžně i ekonomická krize se následně plně projevila především v řadě zemí Evropské unie.Symptomy krize se objevily již o více než rok dříve. Mezi nejznámější případy, resp. oběti lze řadit britskou hypoteční banku Northern Rock a americkou Bear Stearns. V prvním případě došlo k dočasnému znárodnění banky, tedy o pomoc ze strany státu, ve druhém případě k prodeji banky jiné soukromé instituci (JPMorgan Chase) s tím, že Federální rezervní systém výrazně změnil přístup k ohroženým bankám -jeho úvěrová pomoc byla rozšířena na investiční banky. Ve Spojených státech amerických se později pomoc problémovým institucím částečně přenesla na stát, resp. zdroje z federálního rozpočtu. Obdobný přesun pomoci z centrální banky na rozpočtové prostředky (přímo či nepřímo přes různé "mechanismy a fondy pomoci") byl charakteristický pro většinu evropských zemí.Jde o významnou změnu k přístupu k ohroženým bankám v podobě institucionál-ního postavení věřitele poslední instance.Článek obsahuje teoretické a některé praktické aspekty pomoci ohroženým bankám se zaměřením na roli věřitele poslední instance v současných vyspělých ekonomikách. Autor nerozebírá hlavní důvody ani různé konkrétní přístupy k řešení fi nanční a ekonomické krize. Zaměřuje se pouze na určitý výsek krize, a to v bankovním sektoru. Samostatnou část věnuje základní analýze dopadů spojených s úvěrováním obchodních bank centrální bankou na příkladu americké ekonomiky.
*Článek je zpracován jako výstup v rámci institucionální podpory VŠEIP 100040 na Vysoké škole ekonomické.