Mezinárodní konference ve virtuálním prostoru : inovace, nebo nouzové řešení?

Abstract

Navzdory pandemii nového koronaviru proběhl ve dnech 6. až 10. července 2020 tradiční mezinárodní kongres medievistů na univerzitě v britském Leedsu (International Medieval Congress Leeds), tentokrát však prostřednictvím videokonference a pod upraveným názvem "Virtual International Medieval Congress". Předmětem této zprávy nebude odborný obsah historického kongresu, jehož hlavním tématem byly "hranice", ale jeho virtuální podoba. Vzhledem k nejisté situaci v budoucnu se tento způsob sdílení výsledků bádání může stát běžnou součástí akademického života. Jaké výhody, nevýhody a výzvy s sebou virtuální konference přináší? Řada postřehů je jistě předvídatelná a mnozí čtenáři s nimi již mají svou vlastní zkušenost, pokusím se tedy přesáhnout rovinu konstatování zjevného a nabídnout několik úvah vyplývajících ze zkušenosti s oběma režimy této akce, "běžným" i virtuálním. Mezinárodní medievistický kongres v Leedsu, přestože jde o platformu sdružující zejména historiky, je otevřený zástupcům mnoha dalších oborů, religionistiku nevyjímaje. Jedná se o akci s více než dvacetiletou tradicí, která přitahuje badatele z celého světa, v posledních letech v počtu přesahujícím dva a půl tisíce. Když se v polovině letošního března ukázalo, že se konference neuskuteční, organizátoři se pustili s obdivuhodnou akceschopností do příprav alternativní videokonference. A to ve stejném termínu, jako byla původně plánovaná akce. Na troskách pečlivě sestaveného programu a s novými technickými nároky v čase tří a půl měsíců přeskupili na pět set zbylých příspěvků do téměř dvou stovek tematických sekcí. Bez nadsázky to lze pokládat za heroický počin svědčící o nesmírné oddanosti tradici kongresu, který se nakonec za daných okolností vydařil. Pro mě to však byla docela jiná zkušenost, než jakou jsem měla možnost zažít v Leedsu v předchozích čtyřech ročnících v letech 2016-2019. Tyto konference si Z p r á v y / N e w s