V sociální práci je kladen důraz na uplatňování holistického přístupu k člověku, který zahrnuje čtyři dimenze (bio-psycho-socio-spirituální), jež společně tvoří jednotu. Zájem o spiritualitu v posledních desetiletích výrazně vzrostl jak v zahraniční, tak i v české sociální práci. Cílem článku je představit koncepty spirituality vybraných oborů spolupracujících se sociální prací, jako je psychologie náboženství, sociologie náboženství, religionistika a teologie, a naznačit možné oblasti, které mohou být inspirací pro integraci spirituality do kontextu sociální práce. Čtenář článku získá základní orientaci v možných pojetích spirituality v sociální práci a příbuzných oborech. Všechny zmíněné obory vyzývají k vnímání spirituality jako neoddělitelné součásti člověka a společnosti, jako aspektu, který může být individuálně naplňován nejrůznějšími obsahy a projevy náboženské i nenáboženské povahy. Porozumění a uchopení spirituality a její začlenění do praxe se stává pro sociální pracovníky velkou výzvou.