Následující přehledový článek přináší informace o stavu teorie optimálního zdanění. Cílem bylo poskytnout přehled zejména o nejnovějších výzkumech v oblasti optimálních daní, které jsou založeny na modelech, z nichž některé byly i empiricky aplikovány v různých vyspělých zemích. Tak by mohl tento přehled poskytnout inspiraci našim výzkumným pracovníkům k vytvoření a aplikaci modelů k účelu reformy daní v České republice.
Úvod do problémuProblematika optimálního zdanění se v daňové teorii týká především dvou hlavních požadavků, kladených na daně: spravedlnost a efektivnost. Jsou zde i další důležité požadavky, průhlednost a politická korektnost, flexibilita ve smyslu keynesiánských stabilizátorů (tyto požadavky klade na daňový systém např. Stiglitz, 1997). V podstatě stejné požadavky, kromě flexibility, vyjadřuje i Adam Smith (1958) ve svých čtyřech daňových kánónech.Teoretická funkce společenského blahobytu obsahuje zpravidla efektivnost a spravedlnost jako dva určující faktory. Společenská funkce užitku představuje názory společnosti na spravedlnost (v daňové teorii je spravedlnost vyjadřována pomocí přerozdělování). Optimum je kompromisem mezi spravedlností a efektivností, případně je za určitých předem daných požadavků na přerozdělení (spravedlnost) hledáno řešení s co nejmenšími ztrátami (efektivnost).Obecně se zejména sleduje rozdíl v hodnotě společenského blahobytu za použití paušální či distorzní daně. Distorzní daň je méně efektivní než paušální, a to z důvodu vzniku substitučního efektu a nadměrného břemene daně.Dále je klíčovým poznatkem vztah mezi progresivitou daně a ztrátou efektivnosti. Progresivita, která způsobuje růst mezní sazby daně, zároveň posiluje substituční efekt a zvyšuje nadměrné břemeno. K vyřešení problému se nabízí zvýšit nikoliv nejvyšší mezní sazbu, ale některou z prostředních sazeb, čímž se může posílit přerozdělování, aniž dojde k růstu substitučního efektu (viz např. Stiglitz, 1997, s. 556).K tomu se váže výzkum ohledně důchodových a spotřebních daní, neboť osobní důchodové daně jsou progresivnější než spotřební.Optimalizace daní pomocí optimalizačních modelů je často (zdá se, že převážně) zkoumána na jednotlivých daních. Nejčastěji se setkáváme s optimalizací osobní důchodové daně nebo spotřebních daní či daně korporací.Simultánně sazbu osobní důchodové daně a strukturu spotřebních daní optimalizují Atkinson, Stiglitz (1987). Rozvíjejí tím Ramseyův přístup k optimalizaci nepřímých daní a přispívají k řešení diskuse, které zdanění je lepší -přímé či nepřímé.
