ÚVODOrganické povlaky, případně organické povlaky kombinované s kovovými povlaky (tzv. duplexní systémy), jsou nejrozšířenějším a často nejefektivnějším způsobem protikorozní ochrany kovových zařízení a vý-robků. Dle předpokládané korozivity prostředí se aplikují v tloušťkách v řádu od jednotek do stovek mikrometrů. Robustní nátěrové systémy zahrnují několik vrstev povlaků s různými vlastnostmi, které jsou schopny efektivně chránit kovové konstrukce po dobu minimálně 20 let i v nejtěžších podmínkách těžby ropy na otevře-ném moři. Duplexní systémy pro střešní krytiny s povlakem na bázi zinku (10-25 µm), konverzním povlakem, základním nátěrem (5-10 µm) a vrchním nátěrem (20-25 µm) jsou v našich podmínkách schopné poskytnout životnost kolem 50 let.
Ochranné působení organických povlakůPrimární funkcí organického povlaku je tvorba fyzické překážky mezi prostředím a chráněným kovem, tzv. bariérový efekt [1][2][3]. Jelikož je koroze kovu za normálních teplot elektrochemickým procesem, k jejímu průběhu je nutné, aby elektrolyt a oxidující látky byly přítomné na rozhraní mezi kovem a povlakem [2]. Organický povlak bude funkční tehdy, pokud význam-ně omezí přístup vody, kyslíku nebo iontů k povrchu Obr. 1. Schématické znázornění procesů potenciálně důle-žitých pro korozní stabilitu organickým povlakem chráněné-ho kovu na příkladu zinku v roztoku NaCl; transport vody (1) a kyslíku (2) k rozhraní, iontů mezi anodickými místy a elektrolytem (3a, 3b), iontů mezi katodickými místy a elektrolytem (4a, 4b), elektronová vodivost kovu (5), přenos iontů v roztoku (6) Fig. 1