Pohřební Rituály Na Venkově

Abstract

Umírání, smrt a truchlení je nedílnou součástí života jedince, rodiny, komunity či společnosti jako celku. Všichni jmenovaní pak hledají určité možnosti a způsoby vypořádání se se smrtí. Takovým způsobem je např. legitimizace skrze symbolické světy či pohřební rituály. Předložený text akcentuje význam pohřebních rituálů a jejich proměnu na našem území. V uplynulých desetiletích došlo k poměrně razantní proměně pohřebních rituálů. Nejprve se jednalo o vytěsnění obvyklých náboženských (církevních) rituálů občanskými pohřby, od nichž se po tzv. "sametové revoluci" v roce 1989 postupně upouštělo a hledají se jiné, inovativní a doposud ještě nevyprázdněné rituály. Aktuálně se uplatňuje např. přírodní pohřebnictví, případně tzv. humanistické pohřby. Objevuje se také odklon od pohřebního rituálu jako takového, např. ve formě pohřbu bez obřadu, rozloučení s urnou, tzv. "ekonomického" pohřbu (splňující kritérium na nejnižší možné náklady) nebo dokonce "sociálního" pohřbu, což je ve skutečnosti pohřeb sjednaný obcí. Nicméně přesto všechno v tradičních komunitách přetrvávají tradiční církevní (náboženské) rituály, které nebyly výrazněji pozměněny ani v průběhu druhé poloviny 20. století a ani na počátku 21. století, což je v předloženém textu spíše antropologického a etnografického charakteru prezentováno na příkladu obce Štítná nad Vláří-Popov. Teprve epidemiologická situace v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19 poněkud pozměnila tyto obvyklé pohřební rituály a vnesla prvky doposud zde ne příliš implementované, např. pohřeb žehem (kremaci).