Úvod: Aortoenterální či protézoenterální píštěl je velmi závažná náhlá příhoda břišní, která bez neodkladné terapie vždy končí smrtí nemocného. Klíčová je včasná diagnostika a odpovídající akutní terapie. Metody: Autoři prezentují své zkušenosti s terapií primárních aortoduodenálních píštělí (ADF) i sekundárních protézoenterálních píštělí na souboru osmi nemocných léčených na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice Plzeň v období 1. 1. 2008-31. 12. 2013. Sedm z nich bylo léčeno otevřeně resekcí a cévní rekonstrukcí (pětkrát in situ, dvakrát axilobifemorální bypass). Jednou jsme zvolili endovaskulární řešení (zavedení stentgraftu). Ošetření duodena bylo provedeno suturou (čtyřikrát) nebo resekcí a anastomózou (dvakrát). Jednou byla provedena resekce sigmatu. Průměrná doba sledování po operaci je v souboru 3,5 roku (±0,5). Výsledky: Třicetidenní mortalita v souboru byla 12,5 % (jeden nemocný), morbidita 62,5 % (pět nemocných), infekci in situ rekonstrukce jsme zaznamenali v jednom případě. Závěr: Aortoenterální komunikace je stav bezprostředně ohrožující život nemocného, při optimální a včasné léčbě na specializovaném pracovišti lze dosáhnout velmi dobrých výsledků.