Widimský J. Plicní hypertenze u chronické obstrukční plicní nemoci Cor Vasa 2009;51(7-8) Plicní hypertenze u chronické obstrukční plicní nemoci Jiří Widimský Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, Česká republika Widimský J. Plicní hypertenze u chronické obstrukční plicní nemoci. Cor Vasa 2009;51(7-8):462-469. Plicní hypertenze při chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) je vyvolána alveolární hypoxií a plicní vasokonstrikcí. Dochází ke vzniku remodelace menších plicních arterií; na vzniku remodelace se také významně podílí nikotin. Respirační acidóza potencuje hypoxickou plicní hypertenzi. Existuje individuální variabilita ve vnímavosti plicních cév vůči hypoxii. Genetické rozdíly mohou odpovídat za různou intenzitu remodelace plicních cév. Lze tak částečně vysvětlit různé stupně plicní hypertenze u stejného stupně respirační insufi cience. Plicní hypertenze u CHOPN bývá obvykle mírná. Střední tlak v plicnici se pohybuje mezi 20-35 mm Hg. Progrese plicní hypertenze je pomalá. Nejdříve je střední tlak v plicnici normální v klidu, při zátěži 40 W stoupá v rovnovážném stavu střední tlak v plicnici nad 30 mm Hg; hovoříme o plicní hypertenzi při zátěži. Přítomnost plicní hypertenze při zátěži znamená větší pravděpodobnost vzniku pozdější klidové plicní hypertenze. Opakované vzestupy tlaku v plicnici při zátěži přispívají patrně ke vzniku srdečního selhání. Rovněž během spánku (zejména spánku REM) se zhoršuje plicní hypertenze paralelně se zhoršením hypoxemie. Ke zhoršení plicní hypertenze dochází během akutních infekcí dýchacích cest paralelně se zhoršením respirace, kdy střední tlak v plicnici stoupá i o 20 mm Hg. Tyto epizody mohou přispět ke vzniku pravostranného srdečního selhání. Nálezy z poslední doby ukazují, že poměrně častou příčinou náhlého zhoršení cor pulmonale může být plicní embolie. Těžká plicní hypertenze se vyskytuje jen asi u 5-10 % pacientů s CHOPN s výjimkou situací, kdy jsou vyšetřeni během akutní exacerbace; výjimkou jsou i přidružená onemocnění levého srdce a embolizace. Cévní přestavba u těchto pacientů připomíná přestavbu plicních cév u plicní arteriální hypertenze. Přestože plicní hypertenze bývá u plicních onemocnění většinou mírná, méně často středně těžká a zřídka těžká, je střední tlak v plicnici i v mnohorozměrové analýze nejlepším prediktorem životní prognózy. Pokrok v neinvazivní diagnostice plicní hypertenze přinesla dopplerovská echokardiografi e. U pacientů s CHOPN však způsobuje někdy nemalé obtíže. Pokud se nevyskytují abnormality ve velikosti a funkci pravé komory, většinou se vylučuje plicní hypertenze. Posouzení funkce pravé komory v klidu a při zátěži lze radionuklidovou ventrikulografi í a echokardiografi í. Posouzení funkce a velikosti pravé komory lze také zjistit pomocí spirální CT angiografi e nebo nejlépe magnetickou rezonancí. Závěr přehledu upozorňuje na obtíže v diagnostice pravostranného srdečního selhání a vymezuje možnou úlohu vasodilatační léčby, především u pacientů s těžkou plicní hypertenzí. Klíčová slova: Plicní hypertenze...
