Abstrakt: České kurikulární dokumenty kladou na základní školy požadavek realizovat participaci žáků. Participace má dle výzkumů pozitivní přínos, avšak jen za předpokladu, že je realizována kvalitně. Pokud je zavedena pouze formálně a žáci nemají na dění ve škole skutečný vliv, může působit negativně. Klíčovou roli v tom, zda se participaci podaří realizovat kvalitně, hrají učitelé a jejich schopnost žáky k participaci vést. Rozvíjení participace však může být podle výzkumů spojeno s obavami učitelů o ztrátu autority. Cílem studie je proto odhalit, jak mohou učitelé participaci vnímat a co podle nich jejich postoj formovalo. Na základě pedagogy popsaných zkušeností článek nastiňuje, co může vedení školy udělat pro to, aby učitelé participaci nevnímali jako nepříjemnou povinnost, neboť právě to vede k formální realizaci participace. Metody: Výzkum byl realizován formou případové studie školy, která má s participací zkušenosti. Ve škole proběhly hloubkové rozhovory s deseti pedagogy a studium dokumentů. Výsledky: Ve škole převažuje pozitivní náhled pedagogů. Oceňují totiž, jaký vliv participace na děti má. Přesto si ale někdy na aktivity žáků stěžují, přičemž hlavní příčiny stížností jsou dvě. Jednak aktivity žáků někdy ruší pedagogy v jejich práci, jednak někteří pedagogové ve spojitosti s participací zažili i nepříjemné zkušenosti. Závěry: Řešení těchto neladů napomáhá vzájemný respekt mezi učiteli a ředitelem. Jako důležité se ukázalo také nalezení shody na cílech vzdělávání. Klíčové je však poskytnout pedagogům dostatek informací o tom, co mohou od žáků očekávat a jak mohou jejich aktivitu podpořit, aby se v situacích, kdy jsou žáci aktivní, cítili dobře a žáky od aktivity neodrazovali.
Klíčová slova: participace žáků, výchova k občanství, občanské vzdělávání, demokracie ve škole, postoj učitelů k participaci žáků, reforma školy, inovace ve vzdělávání.