Reaktivita a tolerance k frustraci z pohledu psychologie u odsouzených pachatelů trestné činnosti

Abstract

Stěžejním tématem práce je reaktivita, respektive způsob chování a projevy reakcí ve chví-lích, kdy se jedinec dostane do zátěžové situace nebo mu je zablokováno dosažení určitého cíle. Celá problematika je cílena na odsouzené pachatele trestné činnosti. V českém prostře-dí tematika reaktivity není příliš prozkoumaná oblast, přičemž znalost reakcí vězňů ve chví-lích, kdy se vyskytnou ve frustrující situaci, by mohla usnadnit následnou práci a snahu o jejich resocializaci. Cílem výzkumu bylo získat kvantitativní údaje o nejfrekventovaněj-ších reakcích u odsouzených pachatelů trestné činnosti ve chvíli, kdy je před ně postavena překážka, která blokuje dosažení cíle či uspokojení jejich potřeb. Výzkumný vzorek činilo 69 odsouzených pachatelů trestné činnosti. Ke zkoumání reaktivity následkem frustrace bylo užito Rosenzweigovy obrázkově frustrační metody. Ze čtyř stanovených hypotéz byla přijata pouze jedna, a to, že pachatelé trestné činnosti v porovnání s introagresivními a imagresivními reakcemi nejvíce užívají reakci extragresivní, tedy reakci orientovanou na vnější okolí. Článek a zjištěné statistické údaje vycházejí z diplomové práce (Okrouhlická, 2015).Klíčová slova: reaktivita, frustrace, zátěžová situace, pachatel, trestná činnost https://doi.org/10.14712/23366486.2017.8 Úvod a teoretické vymezeníKaždý z nás je ve vnímání a hodnocení frustrující situace poněkud odlišný. Zatímco pro jednoho může být konkrétní situace zcela neúnosná, druhým může být tatáž situace vnímána naopak jako rutina, která nepředstavuje pro daného jedince žádnou formu zátěže a lehce ji zvládne zpracovat a vyřešit. I přesto, že máme k dispozici přesné teoretické vymezení pojmu frustrace, je nutné mít i nadále na paměti, že každý jedinec ji může pojímat a chápat poněkud odlišně. Nejenom že problematika frustrace je široké a velmi obsáhlé téma, ale navíc je propojena s dalšími významnými aspekty (obranné mechanismy, copingové strategie aj.). Na klíčové téma reaktivity na frustraci je v této práci nahlí-ženo z hlediska trestné činnosti u odsouzených pachatelů. Odpověď na frustraci může být u každého jiná a může dosahovat jiné intenzity a rozměrů. Pokud má špatné zvládání frustrace vliv na to, že jedinec spáchá trestný čin, nabízí se otázka k zamyšlení, proč je jedna osoba frustrující situaci schopna zvládnout, zatímco jiná se dopustí až trestného činu. Nutno podotknout, že tato problematika ovšem nesouvisí pouze s frustrací samotnou, ale také s naučenými tendencemi reagování, s motivací, s intenzitou a dobou trvání překážky bránící v dosažení cíle a mnoha dalšími aspekty. Braungart-Ricker & Stifter (1996) hovoří o reaktivitě jako o individuální, somatické, endokrinní či automatické reakci, která odpovídá na podněty buď z vlastního vnitřního či vnějšího prostředí. Dennis (2006) do reaktivity zase zahrnuje schopnost reagování na nové a neznámé podněty, které tak odrážejí citlivost na potencionální hrozby, strach či nové výzvy. Termín reaktivita může zahrnovat nesčetné množství významů, avšak v této práci je pojato ze sociálně-psychologického...