Revisiting the Debate on International Comparative Adult Education Research: Theoretical and Methodological Reflections

Tři vlny: vývoj teorií účasti dospělých ve vzdělávání (1960 až 2019)

“…Široká množina těchto pozitivních důsledků je důvodem, proč se systematické zkoumání CŽV stalo jednou z hlavních os mezinárodního výzkumu vzdělávání dospělých již od 60. let 20. století, kdy se začalo profilovat coby nosná sociálně politická agenda, která má čím dál tím významnější relevanci i pro formulaci státní politiky v oblasti CŽV (Field et al, 2019;Grek, 2008;Milana, 2012), a proč dodnes představuje jedno z centrálních badatelských témat andragogiky.…”

“…Podobně i četné zahraniční reflexe na toto téma z poslední doby jsou zřetelně orientovány na směřování empirického výzkumu CŽV v podobě jeho bibliometrických analýz (Fejes & Nylander, 2014, tematického zaměření (Rubenson & Elfert, 2015 a slepých skvrn daných převažujícím metodologickým přístupem (Boeren, 2018(Boeren, , 2019Field et al, 2019). Hlubší analýza vývoje a poznávacích limitů teorií účasti v CŽV v nich prozatím absentuje.…”

“…Jelikož se studium vzdělávání dospělých již od svého počátku formovalo jako mnohooborové pole (Field et al, 2016(Field et al, , 2019Rubenson & Elfert, 2015, není překvapující, že teorie lidských zdrojů má velmi silné zakotvení v jednom z oborů za hranicemi věd o edukační realitě -v ekonomii. Její příspěvek ke zkoumání účasti dospělých v CŽV je spojen se jmény dvou amerických ekonomů -laureátů Nobelovy ceny Beckera (1962Beckera ( , 1975 a Shultze (1960,1961), kteří se zasloužili o vytvoření konceptu vzdělávání jako procesu utváření lidského kapitálu.…”

“…V pozadí tohoto posunu nestojí jen rostoucí kritika z řad nastupující generace badatelů, ale i celková proměna chápání CŽV v mezinárodním politickém a vědeckém diskurzu. Podle britského badatele Fielda (2001Field et al, 2019;srov. Biesta, 2006) došlo v této éře k tzv.…”

“…Jedním z předpokladů nástupu třetí vlny teorií účasti v CŽV se stala realizace nových mezinárodních šetření AES (2011 a 2016) a PIAAC (2010-2012), které již nebyly doprovázeny tak nekritickým nadšením jako na přelomu milénia, ale staly se rovněž terčem kritiky a metodologické pochybnosti o tom, jaká vysvětlení účasti lze na jejich základě vlastně zformulovat (Desjardins, 2017;Field et al, 2016Field et al, , 2019Rubenson, 2018). Jednak je možné upozornit na to, že tyto výzkumy straní ekonomické funkci CŽV, a jednak že nejsou s to dostatečně popsat efekt vzdělávacích trajektorií dospělých a individuálních motivací, které interagují se širšími makro-strukturními podmínkami a sociodemografickými znaky respondentů.…”