“…Při bližším pohledu je totiž patrné, že jádra, ale ani periferie netvoří homogenní území a vznikání i zanikání periferií je komplikovaným multidimenzionálním procesem, v němž kromě faktorů ekonomické povahy hrají důležitou roli i sociokulturní aspekty, diskurzivní praktiky a různé formální i neformální instituce. Řada mimoekonomických faktorů, které ovlivňují situaci v periferním území, byla studována i v českém prostředí [Novotná 2005], a to zejména faktory kulturní povahy [Chromý, Skála 2010] a sociální kapitál [Majerová, Kostelecký, Sýkora 2011;Pileček, Chromý, Jančák 2013]. Výsledky výzkumů sociokulturních faktorů periferizace ukazují, že různá periferní území se od sebe mohou odlišovat z hlediska míry aktivity obyvatel a potenciálu pro endogenní rozvoj.…”