Sources of Philosophical Thought in Karl Rahner

Abstract

Je známo, že teologie Karla Rahnera je z velké části založena na filozofii. Zdá se proto smysluplné hovořit o tom, že bez alespoň základní znalosti jeho filozofie zůstane jeho teologie neprůhledná. Cílem tohoto článku je tedy podat základy Rahnerovy metafyziky, jak ji rozvinul ve svém raném a základním díle Geist in Welt (1. vydání 1939, dále GW Rahnerova filozofie se vyznačuje tím, že sama o sobě je relativně málo metodická a systematická, to je ale dáno skutečností, že Rahnerovi šlo vždy o konkrétní teologické problémy, a ne o vypracování uzavřené-ho filozofického systému.1 V Rahnerově filozofickém myšlení můžeme najít čtyři filozofické proudy, které tvořily východisko jeho myšlení: je to především klasická scholastika Tomášova, transcendentální reflexe Kantova, Maréchalův intelektuální dynamismus a existenciální filozofie Heideggerova.V tomto článku nejprve představíme zdroje Rahnerova myšlení u tří posledně jmenovaných filozofů, pak se budeme věnovat otázce jako zá-kladnímu východisku jeho metafyziky a nakonec zmíníme některé ná-mitky vůči jeho metafyzickému východisku.1 Jako teolog si Rahner nečiní žádný přímý filozofický nárok, odkazuje spíše na teologii samu, jeho teologie má však velký význam právě z hlediska filozofického. Srov. K.