PŮVODNÍ PRÁCE ORIGINAL PAPERzmiňuje Cotterill (4). Termín "hallux limitus" použil pro lehčí stádia v roce 1959 DuVries. V literatuře je uváděna velká řada klasifikací hallux rigidus. Beeson a kol. v roce 2008 prošel dostupnou literaturu a kriticky zhodnotil využití klasifikací pro klinickou praxi. Klasifikace Coughlina a Surnase z roku 2003 je nejblíže tzv."zlatému standardu" (3) a v současnosti je i nejpoužívanější. Vychází s klasifikace Easleho publikované v roce 1999 (9). Klasifikace Coughlina a Surnase je vodítkem k volbě typu operačního výkonu (6). Samozřejmě musíme přihlédnout k potížím a přáním pacienta, k přidruženým statickým deformitám, příp. i artrotickému
ÚVODAutoři ve svém článku hodnotí soubor pacientů po artrodéze I. metatarzofalangeálního kloubu. K artrodéze byla ve všech případech použita úhlově stabilní dlaha. Cílem práce je prezentace výsledků, vyzdvihnutí výhod pro pacienta i důvodů volby této metody oproti jiným způsobům fixace.
Indikace
Hallux rigidusJako první onemocnění popsal v roce 1887 Davies--Colley (7). Ve svém článku použil označení "hallux flexus". Ve stejném roce termín "hallux rigidus" poprvé