Since the 1960s, there has been a lively dispute between anthropocentrism and nonanthropocentrism in environmental ethics. The choice of a starting point, which influences the further evolution of human (cultural) attitudes toward the world, is crucial for theory, yet through the lens of today's society and its practical needs it is only of ambiguous significance. Both non-anthropocentrism (represented by Klaus Meyer-Abich and Holmes Rolston III) and anthropocentrism (as adopted by John Passmore or Günther Patzig) often overlap in their initial motivations and suggestions of concrete measures. Since the late 1980s, theoretical disagreement has been newly elaborated, for instance in the work of R. Attfield, J. B. Callicott and V. Hösle. The concept of considerate humanity might be a temporary solution, accepting humanity as a cognitive epicentre and at the same time as a subject capable of moral reflection that transcends human horizons. KEY WORDS anthropocentrism, non-anthropocentrism, environmental ethics, humbleness Co je člověk, že si troufá být pyšný? (What is man that he should be proud?) (Robinson Jeffers) Myslíme v příbězích. (We think in term of stories.) (Gregory Bateson) Úvodem: V souladu se skutečností "Čím více jsou ústřední příběhy dané kultury v souladu s biologickou a fyzickou realitou, tím pravděpodobnější je, že budou lidé žít způsobem slučitelným s ekologickými pravidly a že tím pádem přežijí" (McDaniel 2005: 228). Když se na ekologickou etiku podíváme z historické perspektivy, vidíme zjednodušeně řečeno porůznu převyprávěný ústřední příběh naší společnosti. 1 Hovory na téma etického rozměru nevyváženého vztahu člověka a jeho Sociální studia. Katedra sociologie FSS MU, 1/2013. S. 35-62. ISSN 1214-813X. 1Je otázka, zda pro ekologickou etiku platí totéž co pro fi losofi i: "Psát dějiny fi losofi e znamená také někdy psát dějiny chybných interpretací" (Hadot 2010: 28). Historie ekologické etiky je prozatím poměrně krátká a těžko říct, byla-li některá interpretace plně překonána.