“…Odmyslíme-li tradiční středověké přístupy k popisu světa (světová kronika) a vyloučíme důsledně atlasy, pak se v rámci stručného přehledu v éře knihtisku objevují knihy měst, divadla-theatra zemí a měst, historické (obrazové) topografie či kosmografie, vlastivědy (či vlastivědné příručky) a v rámci digitálního světa lze pak navázat termíny paměťový portál, virtuální topografie, mapový portál, digitální atlas, virtuální průvodce, internetová encyklopedie apod., jak přehledně načrtl s četnými příklady Juraj Šedivý (2015; 2017) a do kontextu historických pramenů historické geografie respektive historiografie zařadila Eva Chodějovská (2015a). Digitální obrat zde není nutné chápat jako zlomový moment, neboť pro všechny jsou charakteristické kromě uvedené škály vyjadřovacích prostředků, kterou přehledně v proměnách času naposledy shrnul Jacque Lévy (2015), ještě také poměrně značný rozsah (časový a/nebo prostorový), důraz na prostorové ukotvení popisovaných jevů a na obsahovou kvalitu a spolehlivost. Prostředky jsou voleny, jak uvedl Denis Cosgrove (1999), s ohledem na schopnosti autora a čtenářskou obec.…”