The impact of diabetes on electrocardiographic ST resolution and clinical outcome of acute ST elevation myocardial infarction following fibrinolytic therapy

Abstract

Zjistit souvislost mezi diabetem na jedné straně a kvalitou rozlišení zobrazení segmentu ST a klinického výsledku na straně druhé, po fi brinolýze u pacientů po prvním infarktu myokardu s elevací segmentu ST (ST elevation myocardial infarction, STEMI). Metody a výsledky: Prospektivně se shromažďovaly klinické údaje 275 po sobě následujících pacientů po prvním STEMI, jimž byla do šesti hodin po nástupu bolesti na hrudi podána streptokináza. Rozlišení segmentu ST ≥ 50 % v době 90 minut po fi brinolýze bylo považováno za známku úspěšné reperfuze. Souvislost diabetu s rizikem neúspěšné reperfuze, rozvojem srdečního selhání a nemocniční mortalitou byla hodnocena před adjustací na další rizikové faktory postižení koronárních tepen a po ní. Rozlišení segmentu ST ≥ 50 % bylo přítomno u 45,1 % nediabetiků a 48,7 % diabetiků (p = 0,1). Srdeční selhání bylo častější a nemocniční mortalita vyšší u diabetiků (25,7 % vs. 14,8 %; p = 0,03, resp. 17,8 % vs. 8,4 %; p = 0,03). U diabetiků existovala vyšší pravděpodobnost koronarografi ckého průkazu postižení tří cév (23 % vs. 8 %; p < 0,001). Po adjustaci na vstupní charakteristiky nebyl diabetes nezávisle spojen s neúspěšnou reperfuzí ani závažnými srdečními příhodami včetně srdečního selhání a nemocniční mortality. Závěry: Kvalita rozlišení segmentu ST není případnou přítomností diabetu ovlivněna. I když u diabetiků byla popsána vyšší prevalence srdečního selhání a nemocniční mortality po léčbě STEMI streptokinázou, jejich nepříznivá prognóza je nejspíše důsledkem vyšší zátěže dalšími rizikovými faktory postižení koronárních tepen.