Když na podzim 1949 Mao Ce-tung ofi ciálně proklamoval vznik nového komunistického stá-tu, byla Čína zaostalou zemí se značně neefektivním až chaotickým správním aparátem. Komunisté převzali Říši středu po dlouhém období mocenskopolitické dezintegrace, kdy byli v mnoha ohledech skutečnými vládci regionální předáci -ať už se jednalo o vojenské velitele nebo "obratné" úředníky. Navíc komunisté nedisponovali dostatečným počtem schopných kádrů, aby mohli tuto starou strukturu ze dne na den změnit.Podobně negativní vývoj sužoval již řadu let také čínskou ekonomiku. Především dlouhé váleč-né konfl ikty (občanské války, válka s Japonci) a špatně fungující mocensko správní aparát ale také například všudypřítomná korupce byly hlavní příčinou obrovských hospodářských problémů: hyperinfl ace, 3 naturalizace hospodářství, pomalejšího tempa ekonomického růstu atd. V čínském hospodář-ství také stále přetrvával jeden ze zásadních dlouhotrvajících problémů, kterým byl nedostatečný růst produkce potravin vzhledem k existujícímu populačnímu růstu. Zatímco v letech 1873-1957 došlo k rozšíření plochy obdělávané půdy o 38,3 %, ve stejném období vzrostla populace o 84,9 % (tabulka 1).Asi nejpůsobivějším důkazem dramatické hospodářské situace byla hyperinfl ace. K viditelné akceleraci infl ace došlo v roce 1941 -v důsledku neúrody a japonské invaze do vlastní Číny (do oblastí za Velkou zdí). V obdbobí 1940-1946 rostly ceny v neokupované Číně asi o 300 % ročně.
110Acta Oeconomica Pragensia, 2005, roč. 13, č. 3 Přes určité výkyvy se nepodařilo tento trend zastavit ani po skončení druhé světové války. Naopak po vypuknutí třetí občanské války dosáhla infl ace nové rekordní úrovně, když nepomohla ani emise nového zlatého jüanu v srpnu 1948 (vývoj cenové indexu viz tabulka 2).Celkovou zaostalost čínského hospodářství potvrzovaly základní ukazatele. 4 Hrubý národní produkt byl vytvářen asi z 50 % v agrárním sektoru, na obyvatele činil v přepočtu přibližně 50 amerických dolarů. ČLR měla v době svého vzniku už kolem půl miliardy obyvatel, avšak pouze tři miliony pracovaly v průmyslu. 5 Značně problematickým zůstával průmyslový sektor, jehož rozvoj dlouhodobě zaostával za zá-padním světem. K určitému urychlení stagnujícího procesu industrializace došlo vlastně až na samém konci 19. století, kdy různé zahraniční subjekty zahájily po Šimonosecké smlouvě (1895) v tzv. smluvních přístavech výstavbu nových podniků. Největší rozmach v této době zaznamenala výroba spotřebního zboží, zejména textilní průmysl. Viditelným stimulem průmyslového rozvoje se potom stala první světová válka, kdy byly přerušeny tradiční obchodní vazby a domácí průmysl musel svým způsobem nahradit dovozy ze zahraničí. V poválečném období vykazoval průmysl slušné přírůstky, 6 rychleji se rozvíjel lehký průmysl, a to především ve větších městech na pobřeží (například v Tiencinu, Šanghaji a Čching-tau). Výraznější expanze těžkého průmyslu se dostavila až ve 30. letech. Centrem jeho rozvoje se stalo Mandžusko, respektive "nezávislý" stát Mandžukuo, který podléhal japonské k...