Transnacionalismus a kritika metodologického nacionalismu

Abstract

If sociology of transnationalism is to remain innovative as a branch of knowledge, it should be able to encourage a reflexive analysis of its own critical projects. Theories of transnationalism both focus on transnational phenomena and explore the ways how national phenomena is theorized in social science. The former offers promises for understanding how social conditions and cultural processes constitute transnationality. The latter allows theories of transnationalism to capture the way in which relations of domination are encoded into conceptual frameworks and theoretical perspectives of academic discourse. I have focused here on theoretical dilemmas generated by the critique of methodological nationalism. The hermeneutic reconstruction of the first attempts to analyze methodological nationalism in the 1970s, I have carried out here, put emphasis on three attributes of this early critique: Firstly, it focused on the argument that methodological nationalism is necessarily interrelated with a particular theory of social change which accentuates the immanent dynamics of society. Secondly, it payed attention to a theoretical dilemma resulting from conceptualizing nations as social units. Thirdly, it addressed itself to the theoretical dilemma of conceptualizing the nation-state beyond methodological nationalism. By taking seriously reconstructive interpretation of earlier form of critique of methodological nationalism, this text fully recognizes the importance of theoretical logic in sociology and conceives the question of methodological nationalism in terms of a conflict between alternative theoretical frames.

Teorie sociálních polí P. Bourdieuho – inspirace pro identifikaci podobných fenoménů

“…Přitom však nepanuje libovůle a do improvizace nevstupuje nahodilost, ale kompetence aktéra v podobě aktivní reakce na měnící se herní situace, určované pravidly. Aktéři jsou sice omezováni situačními podmínkami a osobními dispozicemi, přesto mají moţnost vlastního rozhodování v daném prostoru a jejich pozice jim nabízí aktivní jednání místo mechanické reakce (Szaló -Katrňák 2002;Dopita 2007). Jde o inovaci právě proto, ţe nenahradil strukturalistický pojem pravidla jiným pojmem strategie, ale předpoklad jednání spojoval s dualitou strategie a habitu (Szaló -Katrňák 2002;Dopita 2007;Tíţik 2013).…”

“…Aktéři jsou sice omezováni situačními podmínkami a osobními dispozicemi, přesto mají moţnost vlastního rozhodování v daném prostoru a jejich pozice jim nabízí aktivní jednání místo mechanické reakce (Szaló -Katrňák 2002;Dopita 2007). Jde o inovaci právě proto, ţe nenahradil strukturalistický pojem pravidla jiným pojmem strategie, ale předpoklad jednání spojoval s dualitou strategie a habitu (Szaló -Katrňák 2002;Dopita 2007;Tíţik 2013). Jeho práce nabízejí mnoho silného a přesvědčivého, inspirativního a jsou následování hodné.…”

(In)justice in Care for Children under Three Years of Age

“…S postupujícími globálními interakcemi svou dvoudimenzionální teorii rozšiřuje o třetí dimenzi, tzv. reprezentace, která reaguje na změnu chápání sociální spravedlnosti, jež začala překračovat hranice národních států (Fraser 2007;Szaló 2009). "Ať už jde o téma rozdělování nebo uznání, spory, které se zabývaly výhradně otázkou, ,co' komu náleží jako záležitostí spravedlnosti pro členy společenství, se nyní rychle mění ve spory, ,kdo' by měl být chápán jako člen a ,jaké' společenství je relevantní.…”

“…Diskuse o nápravách nespravedlností probíhá v současné době v makroregionálním, transnacionálním a globálním prostředí, nicméně pokusy o nápravu se stále uskutečňují zejména v rámci národních států(Hrubec 2013: 23). Tento metodologický nacionalismus přestává být v dnešní době vyhovující(Szaló 2009; Beck 2007;Young 2010). …”

Pražané s cizím pasem. Výsledky výzkumu cizinců a cizinek ze zemí mimo EU žijících v české metropoli.

“…V dnešní době se zkoumá, a také do značné míry se problematizuje, především mezinárodní migrace; i když stěhování lidí v rámci jednotlivých států je také zajímavým a rozšířeným jevem. V moderním globalizovaném světě často zaznívá kritika metodologického nacionalizmu a také názory, že doba národních států postupně odeznívá (Wimmer a Glick Schiller 2002;Szaló 2009). Přesto, i dnes jsou otázky mezinárodní migrace a začlenění přistěhovalců v praktické rovině řešeny především na úrovni jednotlivých států.…”