Cílem této studie je porovnat text Gn 11,1-9 s jeho převyprávěními v novější české literatuře. Když se Petr Hrtánek před nějakou dobou věnoval třem novodobým apokryfům na téma babylonské věže, definoval "apokryf" coby literární žánr za pomoci Otruby jako text předpokládající u čtenáře znalost předlohy, s níž autor kreativně pracuje. 1 V protikladu k apokryfu zde budeme zkoumat zpracování téhož příběhu v té české literatuře, která znalost příběhu nepředpokládá, nýbrž jej podává čtenáři novou formou včetně původní pointy, případně podsouvá čtenáři pointu jinou, ovšem nikoli jako alternativní realitu (apokryf), nýbrž jako tu původní (parafráze). Současně se nejedná o výklad, neboť ten se nestaví na místo původního textu, nýbrž vedle něj jako jeho průvodce. Převyprávění v tomto smyslu co do funkce nejvíce odpovídá překladu.* Autor dedikuje tuto studii prof. Ctiradu V. Pospíšilovi k jeho nadcházejícímu životnímu jubileu.