Vliv zatížení na stabilitu stoje u juniorské reprezentace moderního pětiboje

Abstract

1 Fakulta tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity, Praha 2 Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno Abstrakt:Tento příspěvek se zabývá hodnocením vlivu sportovního zatížení na vybrané parametry posturální stability moderních pětibojařů (juniorů n = 7, juniorek n = 5) ÚVODSchopnost udržení rovnováhy lidského těla je základní motorickou schopností. Udržení rovnováhy u člověka zajišťuje složitý regulační systém, který je výsledkem souhry analyzátorů, pomocí kterých vní-má člověk své okolí, a procesů centrální nervové soustavy, která integruje a zpracovává získané informace, a na základě tohoto umožňuje tvořit adekvátní svalové odpovědi (Fetz, 1987; Hatzitaki et al., 2002).Funkci posturálního systému však ovlivňují i probíhající neurofyziologické změny, jako např. mění-cí se funkce vnitřních orgánů, psychické procesy atd. Je tedy zřejmé, že schopnost udržet stabilní postoj může být, zejména ve stádiu akcelerovaného vývoje, ovlivněna probíhajícími změnami i negativně (Nováková, 1997).Z kinematického hlediska jsou pro střelecký výkon limitující somatomotorické charakteristiky závod-níků. Z nich je, podle Pecníka a Kasy (2004), méně významný například somatotyp (nenalezli vztah mezi střeleckou výkonností a tělesnou konstitucí). Většina autorů se shoduje na výrazném vlivu koordinačních schopností. Fencl (1979) píše o nejpodstatnější pohybové schopnosti při střelbě -jemné motorice končetin a senzomotorické koordinaci, Nitzsche (1988) a Paugschová (2000 o značné míře vlivu úrovně koordinač-ních schopností (koordinační znaky -preciznost určená rovnovážnou, diferenciační a reakční schopností) a rychlosti a Brych (1985) o speciální rychlosti a obratnosti zajišťující přesnost vykonávaných pohybů. Lepers et al. (1997) zjistili, že po bežeckém zatížení dochází k výraznějšímu narušení stability stejně jako po jízdě na kole (Seliga et al., 1991) nebo chůzi (Derave et al., 2002). Navíc v případě běhu je tento vliv více znatelný při použití ergometru než při běhu v terénu (Hashiba, 1998).