Please cite this article as: Sidiki AI, Faybushevich AG, Lishchuk AN. A second look at autopericardial mitral annuloplasty. Cor Vasa 2020;62:37-43. ARTICLE INFO SOUHRNCíl: Srovnat totální anuloplastiku s použitím perikardu (pericardial annuloplasty, PeMA) s totální anuloplastikou s použitím protetického prstence (prosthetic annuloplasty, PrMA) z hlediska trvanlivosti v léčbě degenerativní, ischemické i neischemické funkční mitrální regurgitace (MR). Metody: Zpětně jsme zkontrolovali prospektivně shromažďované údaje 280 pacientů, u nichž byla v letech 2008 až 2015 po valvuloplastice provedena buď PeMA (50,4 %), nebo PrMA (s použitím anuloplastických prstenců Carpentier-Edwards Physio; 49,6 %). Mezi kombinované výkony patřily: 40× CABG (PeMA -18, PrMA -22); 13× ablace spolu s odstraněním ouška levé síně (PeMA -8, PrMA -5); 7× plastika mitrální chlopně (PeMA -2, PrMA -5); 9× uzávěr defektu septa síní (PeMA -3, PrMA -6). Výsledky: Třicetidenní mortalita činila 0,4 %. Průměrná délka sledování skončila v 95,7 % případů po 83,4 ± 13,0 měsících. Výkony byly v sedmiletém horizontu srovnatelné: nulová nutnost reoperace a recidiva MR = 2+/3+ (PeMA 96,3 %; PrMA 96,4 %; p = 0,914); nepřítomnost komplikací (PeMA 86,5 %; PrMA 89,2 %; p = 0,174); přežití (PeMA 96,5 %; PrMA 97,8 %; p = 0,238). Celkové sedmileté přežití dosáhlo hodnoty 97,1 %. Podle multivariační analýzy byly vysoký věk a ischemická choroba srdeční = 2+/3+ (p = 0,027; HR = 1,131, resp. p = 0,030; HR = 2,002) významnými prediktory reoperace a recidivy MR i nezávislými predikčními faktory kratšího přežití (p = 0,029; HR = 4,251, resp. p = 0,040; HR = 1,135). V multivariační analýze vysoká hodnota ejekční frakce levé komory negativně korelovala s nižším rizikem reoperace a recidivy MR = 2+/3+ (p = 0,006; HR = 0,786) a příznivější délkou přežití (p = 0,013; HR = 0,718). Závěry: Při dobře provedené valvuloplastice může mít perikardiální prstenec stejnou trvanlivost jako prstenec Physio a při použití dokonalejších metod fi xace může být trvanlivost i delší. Pokud se týče ceny, představuje perikardiální prstenec lepší volbu, protože nestojí nic, zatímco cena prstence Physio je přibližně 600 USD. Protetické prstence nejsou vždy spojeny s rozvojem endokarditidy, tromboembolie, kalcifi kace chlopně ani hemolytickou anémií. ABSTRACTObjective: To compare total pericardial mitral annuloplasty (PeMA) and total prosthetic mitral annuloplasty (PrMA) in terms of durability in the treatment of degenerative, ischemic functional and non-ischemic functional mitral regurgitation (MR). Methods: We retrospectively reviewed prospectively collected data of 280 patients who received either PeMA (50.4%) or PrMA (with Carpentier-Edwards Physio rings; 49.6%) after valvuloplasty between 2008 and 2015. Combined procedures included: 40 CABG (PeMA -18, PrMA -22); 13 ablations with left atrial appendectomy (PrMA -8, PrMA -5); 7 tricuspid valve repairs (PeMA -2, PrMA -5); 9 closures of atrial septal defect (PeMA -3, PrMA -6). Results: Thirty-day mortality was 0.4%. Mean follow-up was 95.7% complete ...

Background Physio ring (SR) is considered an improved version of the Classic rigid ring (RR). Today, SR is more widely used in mitral valve (MV) repair. We sought to compare the long-term outcomes of repair with RR and SR in degenerative mitral valve disease. Methods In a computerized registry of our institution, 306 patients had MV repair with either RR (139 patients) or SR (167 patients) ring between 2005 and 2015. Fifteen of them had concomitant tricuspid valve repair. Ninety-two (30.1%) had Barlow's disease and 214 (69.9%) had fibroelastic deficiency. The patients had similar demographic and echocardiographic characteristics. Results There were 4 (1.3%) operative mortalities. Mean follow-up time was 107.4 ± 13.2 months. Left ventricular end diastolic and end systolic diameters significantly improved in both groups but not between groups. Survival at 10 years was 84.6% (93.1% in RR and 91.5% in SR; p = 0.177) and 10-year freedom from recurrent MR ≥ 2+ was 74.5% (88.2% in RR and 86.3% in SR; p = 0.110). Reoperations for repair failure were 8 in RR and 6 in SR. By Cox regression analysis, Barlow's disease and preoperative MR = 4 + were predictors of repair failure. Old age (≥70 years), NYHA functional class IV and pulmonary artery systolic pressure (≥40 mmHg) were predictors of poor survival by univariate analysis. Conclusion Long-term outcomes of repair for degenerative MV disease with the Classic and Physio rings are comparable. We also reiterate the importance of large size annuloplasty rings for Barlow's disease to avoid the incidence left ventricular outflow obstruction.

No abstract

Při plastice mitrální chlopně se dnes ve velké míře používá anuloplastický kroužek (prstenec) Carpentier-Edwards Physio ring, který je zdokonalením klasického tuhého kroužku. Pokusili jsme se srovnat dlouhodobé výsledky anuloplastiky za použití klasického tuhého kroužku (Classic ring, CR) a polotuhého Physio kroužku (PR) při degenerativních změnách na mitrální chlopni. Metody: V počítačové databázi naší instituce bylo vyhledáno 306 pacientů, u nichž byla v období 2005 až 2015 provedena mitrální anuloplastika s použitím klasického kroužku (CR -139 pacientů) nebo kroužku Physio (PR -167 pacientů). Patnáct z nich současně podstoupilo i plastiku trikuspidální chlopně. Z výše uvedeného počtu byla u 92 pacientů (30,1 %) stanovena diagnóza Barlowovy choroby a u 214 pacientů (69,9 %) fi broelastická defi cience. Pacienti měli podobné demografi cké a echokardiografi cké charakteristiky. Výsledky: V perioperačním období došlo k úmrtí 4 (1,3 %) pacientů. Průměrná délka sledování byla 107,4 ± 13,2 měsíců. V obou skupinách -ne však mezi nimi -došlo ke statisticky významnému zvětšení průměru levé komory na konci diastoly i systoly. Desetileté přežití dosáhlo 84,6 % (93,1 % v případě CR a 91,5 % u PR; p = 0,255) a po deseti letech došlo k recidivě mitrální regurgitace (MR) ≥ 2+ u 74,5 % pacientů (88,2 % u CR a 86,3% u PR; p = 0,110). Reoperaci pro neúspěšnost plastiky bylo nutno provést v osmi případech s CR a v šesti případech s PR. Podle Coxovy regresní analýzy byly prediktory neúspěšné plastiky Barlowova choroba, preoperační MR = 4+ a zkrácení šlašinek. Univariační analýza prokázala jako prediktory nepříznivé hodnoty přežití vyšší věk (≥ 70 let), funkční třídu NYHA IV a systolický tlak v plicnici (≥ 40 mm Hg). Závěry: Dlouhodobé výsledky plastiky pro degenerativní MVD s použitím klasického kroužku nebo kroužku Physio jsou srovnatelné. Při degeneraci šlašinek a jejich zkrácení je nutno implantovat umělé šlašinky. Obstrukci výtokového traktu levé komory u Barlowovy choroby lze zcela zabránit použitím velkých kroužků.

No abstract