Česká pedagogika byla doposud poměrně netečná vůči hnutí vzdělávání založeného na důkazech (evidencebased education, dále EBP), což je možné doložit několika argumenty. Do nedávné doby v České republice neexistovaly výzkumná centra a instituce, které by se v oblasti vzdělávání této problematice věnovaly, a v minulosti zde nevznikly kvalitní výzkumné práce zaměřené na syntézu pedagogického výzkumu a implementaci důkazů do vzdělávací praxe. Pedagogická literatura publikovaná v českém jazyce koncept EBP až na výjimky (Mareš, 2009;Chrastina, 2019; Kantor et al., v tisku) nezná a alarmující je zejména nedostatek porozumění jeho základním principům. To se týká nejen tvůrců vzdělávací politiky, ale také výzkumníků a dalších zúčastněných stran. Neexistují domácí data, na základě kterých by bylo možné doložit, do jaké míry se v pedagogické praxi dodržují nejlepší vědecké důkazy (mimo jiné i proto, že bez EBP metodik je obtížné vyhodnotit, které studie přinášejí nejlepší vědecké důkazy). Avšak zjištění ze zahraničních analýz, např. britské organizace Education Endowement Foundation (White, 2020), jsou poměrně depresivní, a to navzdory tomu, že málokterý jiný

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.