No abstract

What a beautiful day, Emil Franke may well have been thinking to himself as he hurried through the streets of Prague on a cool November morning in 1937. If only that day he had not been confronted by an unpleasant member of parliament's interpellations! The representatives of the Sudeten German Party were going to be asking about the wages of German minority teachers and Karel Domín, the rector of Charles University, was planning to ask about Straka Academy. Franke knew the situation in the academy very well—by the beginning of the 1920s, his Ministry of Supply had already occupied some of its rooms, and Domín shed some light on this situation. In his interpellation Domin described the state of the foundation as the most painful chapter in the existence of foundations in Czechoslovakia. He finished his speech by asking a question: “Are you, as Minister of Education, willing to arrange for both the foundation and academy to be returned and kept for our students as the founder of this foundation intended?” As Franke very well knew, at that moment in time the academy had barely any students. It was basically useless, it served no purpose.

S kon cem mi nu lé ho sto le tí se vý ra zem pro roz voj svì to vé ho hos po dáø ství sta la glo ba liza ce a mùže se zdát, že dù raz na ná rod ní iden ti fi ka ci pa t øí mi nu los ti. V pøí mém pro ti kladu k dneš ním ten den cím jsou ko nec de va te nác té ho a prv ní po lo vi na dva cá té ho sto le tí ozna èo vá ny za vr chol né ob do bí tzv. hos po dáø ské ho na ci o na lis mu, kdy na o pak po u kaz na ná rod ní zá jmy mìl am bi ce pod øi zo vat in di vi du ál ní zá jmy zá jmùm ná rod ním témìø v ce lém je jich mys li tel ném spek t ru. S na šimi pro hlu bu jí cí mi se zna lost mi fe no mé nu naci o na lis mu a ná rod ních hnu tí však stá le zøe tel nì ji vy stu pu je na po vrch am bi va lent ní role, kte rou v da ném ob do bí ten to pro jev na ci o na lis mu se hrál. Je do sud ne vy øe še nou otáz kou, do jaké míry mùže být po jem "hos po dáø ský na ci o na lis mus" buï fe no mé nem spja tým s pro ce sem so ci ál ní mo bi li za ce, nebo kon struk cí vzniklou v dis kur zu elit, 1 záštitou odpùrcùm procesu asimilace, èi dokonce odvìkým protihráèem tendence ke globalizaci.Pøed klá da ná stu die je sou èás tí vý zku mu na ci o na lis mu v eko no mic kých vzta zích; jeho dlou ho do bým zá mì rem je ur èit, jaké bylo -pod zor ným úhlem na ci o na lis mu -nasmì ro vá ní hos po dáø ské po li ti ky Èes ko slo ven ska po roce 1918, 1945 a 1989. Usi lu ji v ní od po vì dìt na zá klad ní otáz ku, zda je na ci o na lis mus v eko no mic kých vzta zích potøeb ným a pro spìš ným fak to rem pøi bu do vá ní eko no mic ké ho sys té mu, dis po nu jí cí ho ten den cí k eko no mic ké mu rùs tu, èi zda je pou ze zá stìr kou pro pro sa zo vá ní díl èích ekono mic kých zá jmù. Chci zjis tit, zda pla tí pro celé dva cá té sto le tí hy po té za, že využívá ní na ci o na lismu slouží vždy v té chví li slab ší (resp. po ten ci ál nì slab ší) složce eko no mic ky ak tiv ní ho oby va tel stva.Mým cí lem v této fázi vý zku mu bylo po ku sit se vy tvo øit me to do lo gic ký rá mec pro zkou má ní pro je vù na ci o na lis mu v eko no mic kých vzta zích, kte rý by byl šir ší než stá vají cí užíva ná kon cep ce hos po dáø ské ho na ci o na lis mu, jíž vé vo dí myš len ka o pod øí ze nos ti eko no mic kých zá jmù jed not liv ce zá jmùm celé spo leè nos ti a ne vy øèe ný pøed po klad, že lze zce la me cha nic ky zto tožnit eko no mic ké zá jmy je din ce a cel ku. Jsem toho ná zo ru, že pod sta ta zájmu jako eko no mic ké ka te go rie ta ko vé zto tožnìní ne u možòuje. Ve dru hé po lo vi nì de va te nác té ho a v prv ních de se ti le tích dva cá té ho sto le tí jsme však svìd ky toho, jak ur èi té sku pi ny ve spo leè nos ti pøi chá ze jí s na bíd kou obo jí ho: sli bu jí skr ze konsti tu o vá ní ná rod ní eko no mi ky pro sa ze ní eko no mic kých i ná rod ních zá jmù spo leè nos ti, jako by šlo o zá jmy každého je jí ho jed not li vé ho èle na. Kdo tvo øí onu sku pi nu v pøí pa dì pr vo re pub li ko vé ho Èes ko slo ven ska, jaké jsou její cíle a lze její ar gu men ta ci ozna èit jako "hos po dáø ský na ci o na lis mus"?PO LI TIC KÁ EKO NO MIE,...

No abstract

Dva roky po anglickém vydání Myantovy a Drahokoupilovy knihy Transition Economies připravilo nakladatelství Academia její český překlad. Jde o zásadní příspěvek do diskuse nejen o průběhu a povaze ekonomické transformace v postkomunistických zemích, ale také o tom, jak a proč se jednotlivé postkomunistické země vyvíjely různým způsobem, kam se během tohoto vývoje dostaly a čím se tento dosažený stav liší od jejich předcházejícího stavu a také stavu ve vyspělých kapitalistických zemích. Kniha Tranzitivní ekonomiky ale rozhodně není o tom, která z postkomunistických zemích je "lepší". Všechny měly a mají mnoho společného: od minulosti s vládou komunistů, přes prudký pokles HDP v devadesátých letech 20. století a jeho následující poměrně rychlý růst do roku 2008, až po přetrvávající vzájemnou ekonomickou provázanost. Autoři navíc pro účely českého vydání přepracovali a aktualizovali závěrečnou kapitolu. V ní se vyrovnávají s dopady fi nanční krize v roce 2008. Není to náhodně zvolené fi nále -tato krize totiž podle autorů ukázala, jaké modely kapitalismu v té které postkomunistické zemi existují a jak jsou odolné.Práce má sedmnáct kapitol seskupených do šesti částí. Každá z kapitol si zaslouží specifi ckou pozornost; prostor anotace však umožňuje 1 každou z nich pouze stručně charakterizovat. První část, nazvaná Politická ekonomie státního socialismu, je rozdělena do tří kapitol a soustředí se na popis systému státního socialismu, úspěchy a nezdary centrálního plánování, jeho reformy a zhroucení. Stát a jeho instituce sledují autoři z hlediska politické moci, rozdělení bohatství ve společnosti i sil, které usilovaly o změnu. Ukazují relativní ekonomickou úroveň jednotlivých centrálně plánovaných ekonomik a jejich zaostávání za kapitalistickými zeměmi už ně-kolik málo let po skončení poválečné rekonstrukce. Celou první kapitolou se táhne diskuse, zda může být centrální plánování vhodné pro nastartování ekonomiky z nízké výchozí úrovně a naprosto nevhodné pro růst v rozvinutější ekonomice. Autoři docházejí k závěru, že plánování nikdy nemělo pevný koncept, plán byl pouze rámcem pro alokaci zdrojů, a odrážel více vyjednávací sílu jednotlivých podniků než vůli centra či jeho vizi dalšího ekonomického vývoje.Protože v každé zemi existoval různý mix trhu a plánu, byla nejdůležitějším dědictvím starého systému úroveň ekonomického rozvoje a zkušenost s mezinárodní integrací. Odtud totiž podle autorů vyplývala nestejná startovací čára jednotlivých ekonomik. Pro průběh i úspěšné završení procesu transformace však