je diagnostický nástroj, který je založen na teorii sebeurčení a zjišťuje počáteční motivy pro zapojení se do pohybové aktivity, které však nemusejí být stabilní. Cíle: Hlavním cílem příspěvku bylo stanovit vnitřní konzistenci a vnitřní validitu české verze dotazníku MPAM-R u adolescentních dívek a chlapců a umožnit tak jeho širší používání v kinantropologii. Metodika: Revidovaná verze dotazníku byla přeložena třemi nezávislými odborníky dle mezinárodně platného metodického procesu (Cull et al., 2002). Dotazník obsahuje 30 položek hodnotících sílu pěti skupin motivů, které mají vliv na to, že se lidé zapojují do pohybové aktivity, sportu a cvičení. Patří mezi ně-zájem/prožitek, kompetence/výzva, vzhled, zdatnost/kondice a sociální interakce. Probandi vyznačí míru souhlasu/nesouhlasu s jednotlivým tvrzením na sedmibodové Likertově škále. Pro standardizační studii byla použita data od 1324 žáků (921 dívek a 403 chlapců) ve věkovém rozmezí 15−20 let (16,7 ± 1,42 let). Výsledky: U české verze dotazníku byl zjištěn koeficient reliability Cronbachovo alfa 0,87 vycházející z průměrných hodnot jednotlivých skupin motivů a 0,93 při sycení průměrnými hodnotami jednotlivých položek. Pro každou skupinu motivů byly vypočítány hodnoty Cronbachova alfa: zájem = 0,88; kompetence = 0,87; vzhled = 0,87; zdatnost = 0,84 a sociální interakce = 0,80. Největší procento dívek uvedlo jako dominantní skupinu motivů vzhled (34 %), chlapci uváděli na prvním místě zdatnost (28 %) následované skupinou motivů zájem (27 %). Největší signifikantní rozdíl ve skupině motivů potvrzený malým koeficientem efekt size byl ve skupině kompetence (Z = 7,11; p < 0,01; d = 0,38) ve prospěch chlapců. Závěry: Česká verze dotazníku MPAM-R má odpovídající vnitřní konzistenci a validitu a je nástrojem, který může být použit pro zjišťování motivů k pohybové aktivitě a jeho vyhodnocení může být jak individuální, tak i skupinové. Pro úplnou standardizaci by bylo vhodné doplnit studii o hodnotu korelace mezi dotazníkem a vnějším kritériem.

Pohybová gramotnost je koncept, který popisuje osobní kvalitu každého jedince a může pomoci k nasměrování cíle školní tělesné výchovy. Jelikož je to koncept multidimenzionální, výzkumníci se zabývají i monitorováním dílčích atributů, jako je například hodnocení vlastní pohybové gramotnosti. Z výsledků vhodného nástroje by se pak dalo odvodit, které oblasti pohybové gramotnosti mohou být více rozvíjeny. K tomu je třeba využít relevantní výzkumný nástroj. Cíle: Zjistit reliabilitu přeložené české verze kanadského dotazníku PLAYself (Dotazník sebehodnocení pohybové gramotnosti) u vysokoškolské populace. Metodika: Dotazník opakovaně (1 měsíc) vyplnilo 49 vysokoškolských studentů (věk = 23,18 ± 0,78 let). Test-retestová reliabilita byla zjišťována prostřednictvím koeficientu vnitrotřídní korelace (ICC (1,1)), vnitřní konzistence pomocí Cronbachova α a korigované korelace položka-celkový výsledek (p < 0,05). Úroveň pohybové gramotnosti u participantů byla vyjádřena základními popisnými charakteristikami. Výsledky: Participanti v dotazníku v průměru skórovali na úrovni 1843,4 ± 186,2 bodů. Test-retestová reliabilita vyjádřená ICC pro celkové skóre je 0,85 (95% CI: 0,72-0,92). Parciální korelace položek dotazníku ve vztahu k celkovému skóre se pohybovaly v rozsahu-0,01 až 0,55. Koeficient Cronbachovo α popisující vnitřní konzistenci dotazníku byl 0,72. Odstraněním některých položek z dotazníku lze vnitřní konzistenci mírně navýšit, a to na 0,74. Závěry: Byla zjištěna uspokojivá úroveň vnitřní konzistence a dobrá úroveň test-retestové reliability Dotazníku sebehodnocení pohybové gramotnosti u vysokoškolské populace.

Východiska: Období adolescence je důležitou životní etapou, během které se vytváří pozitivní vztah k pohybovým aktivitám (PA). Je velice důležité zkoumat, jak žáci k PA přistupují, neboť PA je nedílnou součástí zdravého životního stylu. V oblasti psychologie zdraví v kontextu s PA bývá využíván koncept self-efficacy, neboli sebeúčinnost. Lidé s vyšší self-efficacy mají vyšší sebedůvěru a nebojí se životních výzev a tato sebedůvěra pramení z přesvědčení jedince, že má kontrolu nad děním kolem sebe. Ve vztahu k PA nám úroveň self-efficacy podává validní informaci o tom, jak žáci k PA přistupují. Cíle: Prioritou studie je zjistit úroveň obecné self-efficacy a self-efficacy ve vztahu k PA u žáků na druhém stupni základních škol a na středních školách. Dále se snažíme zjistit vztah mezi obecnou self-efficacy a self-efficacy ve vztahu k PA u této věkové skupiny. Také nás zajímá, se kterými otázkami budou mít žáci největší nesouhlas, tedy nejnižší sebedůvěru a jejich rozdíly v závislosti na pohlaví a typu (druhý stupeň základní/střední) školy. Metodika: Ke kategorizaci úrovně self-efficacy byla použita standardizovaná česká verze Dotazníku obecné vlastní efektivity (DOVE) vycházející z anglického originálu General self-efficacy scale. Dále byl použit Dotazník vlastní efektivity pro oblast PA (DOPA) v originále Physical exercise self-efficacy scale. Skupinu respondentů tvořilo 825 chlapců a 1040 dívek ve věku od 12 do 19 let. Výsledky: Skóre českých žáků odpovídá nízké self-efficacy v oblasti PA. V obecné vlastní efektivitě se čeští žáci pohybují mírně pod průměrným skóre ve srovnání s mezinárodním skóre. Statisticky významné rozdíly mezi dívkami a chlapci byly zjištěny pouze na středních školách, a to jak v celkovém skóre self-efficacy ve vztahu k PA (DOPA), tak také v celkovém výsledku dotazníku DOVE pro obecnou self-efficacy, přičemž chlapci dosáhli v obou případech vyššího skóre. Na základních školách významné rozdíly v celkovém skóre v obou dotaznících zjištěny nebyly. Závěry: Úroveň obecné self-efficacy a self-efficacy pro oblast PA u českých žáků je pod průměrným skórem v obou dotaznících. Chlapci na středních školách měli signifikantně vyšší úroveň self-efficacy než dívky.