This study did not show any benefit from routine pre-procedural abciximab when compared with a selective abciximab use during the intervention in patients with cardiogenic shock undergoing primary PCI. However, small sample size of the trial preclude any definitive conclusion, a larger prospective, randomized, multicentered trial is needed.

A higher mean arterial pressure (MAP) achieved by norepinephrine up-titration may improve organ blood flow in critically ill, whereas norepinephrine-induced afterload rise might worsen myocardial function. Our aim was to assess the effects of norepinephrine dose titration on global hemodynamics in cardiogenic shock. We prospectively evaluated 12 mechanically ventilated euvolemic patients (aged 67±12 years) in cardiogenic shock (10 patients acute myocardial infarction, 1 patient dilated cardiomyopathy, 1 patient decompensated aortic stenosis). Hemodynamic monitoring included arterial and Swan-Ganz catheters. The first data were obtained at MAP of 65 mm Hg, then the norepinephrine dose was increased over 40 min to achieve MAP of 85 mm Hg. Finally, the norepinephrine-dose was tapered over 40 min to achieve MAP of 65 mm Hg. Norepinephrine up-titration increased MAP to the predefined values in all patients with concomitant mild increase in filling pressures and heart rate. Systemic vascular resistance increased, whereas cardiac output remained unchanged. During norepinephrine down-titration, all hemodynamic parameters returned to baseline values. We observed no changes in lactate levels and mixed venous oxygen saturation. Our data suggest that short-term norepinephrine dose up-titration in cardiogenic shock patients treated or pretreated with inotropes was tolerated well by the diseased heart.

Intraaortální balonkovou kontrapulsaci jsme použili u 67 pacientů. Nejčastější indikací byl kardiogenní šok u pacientů s infarktem myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI) (61 %), dále kardiogenní šok u pacientů bez elevací úseku ST (NSTEMI) (21 %) a kardiogenní šok jiné etiologie (9 %). V 9 % byla IABK použita jako podpora před vysoce rizikovou perkutánní koronární intervencí. Průměrná doba léčby IABK byla 50 hodin (maximum 240 hodin). Všichni pacienti podstoupili koronarografi i. Komplikace léčby IABK jsme zaznamenali u 13 % pacientů. Padesát pět pacientů mělo kardiogenní šok při infarktu myokardu (IM). Průměrný věk u této skupiny byl 67 ± 9 let (76 % mužů). U pacientů s IM a kardiogenním šokem byla v 73 % provedena primární perkutánní koronární intervence (PCI), 22 % pacientů bylo indikováno k urgentnímu CABG. V době zahájení IABK bylo 94 % nemocných na katecholaminové podpoře, 80 % pacientů na invazivní mechanické ventilaci. Nemocniční mortalita pacientů s IM a kardiogenním šokem v našem souboru byla 50 %, jednoroční mortalita 55 %. Závěr: Na našem pracovišti je IABK součástí komplexní péče o pacienty s těžšími formami kardiogenního šoku především při akutním infarktu myokardu. Nemocniční mortalita pacientů s akutním infarktem myokardu v kardiogenním šoku v našem souboru je srovnatelná s literárními údaji. Klíčová slova: Intraaortální balonková kontrapulsace-Akutní kardiologická péče-Kardiogenní šok-Mechanická srdeční podpora-Hemodynamika-Katecholaminy-Akutní infarkt myokardu

Targeting sonic hedgehog pathway in combination with proton radiation or gamma irradiation decreases viability of glioma cell lines .