ÚvodV posledních letech došlo k určité konvergenci v provádění měnové politiky, řada centrálních bank přešla k režimu cílování infl ace a víceméně tak opustila kategorie nabídka peněz a poptávka po penězích.1 V teoretické rovině vznikl v rámci nové keynesovské ekonomie tzv. nový konsensus, 2 který lze chápat jako teoretické zarámo-vání současné měnové politiky, jež pracuje v režimu cílování infl ace, a který vznikl zřejmě také díky skutečnosti, že monetární ekonomie byla vzdálena měnově politické praxi centrálních bank. V rámci makroekonomické stabilizace se měnová politika dostala do popředí oproti politice fi skální. Nový konsensus v oblasti měnové teorie a politiky jako jedna z hlavních oblastí výzkumu na tomto poli (Mankiw, 2003) vzbudil také zájem mnoha postkeynesovských ekonomů o tento moderní směr teorie měnové politiky. Možným důvodem je, že v současnosti není splněn učebnicový předpoklad exogenní nabídky peněz.3 V posledních několika letech se začaly ze strany postkeynesovců 1 Jistou výjimku představuje ve vyspělém světě Evropská centrální banka, která v rámci svého přístupu založeného na dvou pilířích používá vedle tzv. ekonomické analýzy také monetární analýzu. 2Tento přístup také bývá označován jako nový konsensus v makroekonomii nebo (méně často) jako nová neoklasická syntéza. Stručně viz např.

Howells (2006, s. 191) 1. Úvod V ekonomii hlavního proudu dlouho přetrvávalo tzv. paradigma LM 1 (Carlin a Soskice, 2006) s exogenní nabídkou peněz. Kontrola nabídky peněz centrální bankou byla vysvětlována pomocí kontroly měnové báze a stabilního nebo alespoň předvídatel-ného peněžního multiplikátoru. V praxi ovšem centrální banky používaly jako své operační kritérium zejména úrokové sazby, nikoliv měnovou bázi. Nabídka peněz byla také konečnou determinantou cenové hladiny, resp. míry infl ace. Peníze byly aktivní, protože jejich vypuštění z modelů paradigmatu LM nebylo možné, aniž by zbytek modelu zůstal nedotčen. Předpoklad, že centrální banky kontrolují množství peněz v ekonomice a úroková míra je tržně determinována na trhu peněz, 2 byl i přes dlouhou historii teorií endogenní nabídky peněz donedávna přítomen v učebnicích makroekonomie.Přetrvávající rozpor mezi praktickou měnovou politikou zaměřenou zejména na řízení úrokových sazeb a učebnicovou měnovou teorií zřejmě urychlil přechod 1 Paradigmatem LM se rozumí neokeynesovská ekonomie (neoklasická syntéza).2 Slovní spojení "trh peněz" a "peněžní trh" jsou v tomto článku považována za synonyma a označují trh peněz v makroekonomickém smyslu, tj. trh, na kterém se střetává nabídka peněz s poptávkou po penězích, na rozdíl peněžního trhu ve smyslu trhu krátkodobých fi nančních instrumentů. * Autor by chtěl na tomto místě poděkovat několika členům katedry měnové teorie a politiky na Vysoké škole ekonomické v Praze, se kterými během svého doktorského studia diskutoval problémy zkoumané v tomto článku. Poděkování za cenné rady a připomínky tedy patří doc. Jitce Koderové, prof. Janu Koderovi a prof. Martinu Mandelovi. Veškeré zbývající chyby a opomenutí jdou na vrub autora. Názory obsažené v tomto článku jsou vlastní názory autora a nelze je vnímat jako postoje uvedené instituce.