This is a PDF file of an article that has undergone enhancements after acceptance, such as the addition of a cover page and metadata, and formatting for readability, but it is not yet the definitive version of record. This version will undergo additional copyediting, typesetting and review before it is published in its final form, but we are providing this version to give early visibility of the article. Please note that, during the production process, errors may be discovered which could affect the content, and all legal disclaimers that apply to the journal pertain.

This short text informs about the international conference dedicated to the life and work of Paul F. Lazarsfeld which was held in Prague, September 2011. It organizes the conference presentations into three blocks: 1) Critical analyses of social research methods that Lazarsfeld propagated; 2) Commemorations of his personality and intellectual style; 3) Studies of Lazarsfeld’s posterity and of his presence in current social research.

No abstract

Přestože překlady přísně vzato neslouží badatelským účelům, je nabíledni, že převedení Eseje do českého jazyka rozšíří povědomí o tomto krásném Rousseauově textu také v akademické obci. Zdá se mi proto důležité upozornit na pochybení, kterého se překladatel Eseje Martin Pokorný v jednom zajímavém momentu Rousseauovy argumentace dopouští, a hned také posoudit, jakou má toto pochybení váhu. Z krátkých zastavení u klasických výkladů Eseje, za které platí rozbory již vzpomí-naného Jeana Starobinského a Jacquese Derridy, by navíc mělo být zřej-mé, jak velké jsou síly, které k řečenému překladatelskému prohřešku ve skutečnosti nabádají. Na první pohled sotva znatelná oprava několika málo odstavců Eseje nás nakonec zavede k jeho epistemologickému rozboru a k myšlence chátrání (vědecké) metody. Zrod k úpadkuRousseau své pojednání o původu jazyků otevírá zvláštní otázkou: "Ná-vyk a životní nutnost každému vštípí jazyk jeho kraje -avšak co je pří-činou, že je to jazyk právě jeho kraje a ne nějaké jiné země?" 7 Nejde ovšem ani tak o údiv nad tím, že se lidé učí jazyku společnosti, do které se rodí (vždyť sama otázka obsahuje vysvětlení: národní jazyk lidem vštěpuje návyk a životní nutnost), ale o tázání se po původu různosti jazyků samé. Tu Rousseau zjevně odmítá připsat rozdílům mezi jednotlivými společnostmi, které by se v jazycích odrážely. Nepřistupuje ani na biblické vyprávění, a to ani v tom smyslu, že by předpokládal nějaký později rozdrobený adamovský jazyk. Mluva je podle Rousseaua naopak Výše zmíněná Catherine Kintzlerová má za to, že hudba je celkově vzato hlavním tématem Eseje. Ten podle ní sice ve svém základu vznikl v souvislosti s Druhou rozpravou, byl však, jak autorka upozorňuje, později přepracováván s jasným cílem reagovat na Rameauovy teze. Kintzlerová tak dochází k závěru, že role Druhé rozpravy bývá při interpretaci Eseje přeceňována. 7J .-J . Rousseau, Esej, str . 7 .