Inkluzivní vzdělávání je široce diskutovaným tématem, které se řeší ve vztahu k pedagogům, škole jako instituci, k dětem s postižením či směrem k intaktní populaci. Tento text zaměřuje pozornost na rodiče dětí se specifickými vzdělávacími potřebami a design výzkumu směřoval k zodpovězení hlavní výzkumné otázky: "Jaké zkušenosti mají rodiče s inkluzivním vzděláváním?" Kvalitativní výzkumný design směřoval k porozumění toho, jak rodiče "odlišných" dětí vnímají svou specifickou situaci i ve vztahu ke školnímu vzdělávání. Data byla sesbírána narativními rozhovory. Výzkumný soubor tvořilo 9 rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří ve vztahu k inkluzivnímu vzdělávání měli nezřídka i neracionální očekávání. Rodiče nejvíce očekávali vstřícnou, partnerskou komunikaci (se školou jako institucí, ale i s učitelem jejich dítěte) a ačkoliv se střetávali s řadou obtíží na úrovni jednotlivců i systému, přesto stále anticipovali socializaci svého dítěte.

České školy postrádají spolehlivé nástroje využitelné v rámci práce se zpětnou vazbou. Metoda sémantického diferenciálu v konkrétní úpravě ATER nabízí měření postojů žáků k vybraným pojmům pedagogické reality. Na příkladě třech škol jsou představeny výsledky jeho využití ve vzájemném porovnání, což je v anonymizované podobě cenným zdrojem informací pro autoevaluaci škol. Předložený text podrobněji analyzuje metodu sémantického diferenciálu v porovnání Osgoodovy původní práce a úpravě ATERu. Skrze prezentované příklady dospívá k obecnějším možnostem jeho využití v autoevaluaci školy.

Abstrakt

The de-ideologisation of Czech higher education was accompanied by many other changes after 1990 in the Czech Republic. In the context of local and global educational policy, this paper presents three periods of development of the educational sciences including andragogy in Czech higher education after 1990, showing how changes influenced university teaching quality. In the research part, the study concentrates on changes made by the actors – notably professors/associate professors – involved in the development of the educational sciences in the Czech Republic since the 1990s. The analysis of the semi-structured interviews shows that the change in educational sciences was framed by limited access to foreign literature and significant personnel changes, including the return of qualified academics. The promotion of andragogy in the Czech Republic demanded the development of methodology and a critical approach to adult learning. For individual academics, the new focus privileged research over teaching, though interaction with students remains central for the interviewees.

No abstract