Background/purpose The aim of this study was to evaluate and compare the systemic levels of C-reactive protein (CRP) in peripheral blood samples of patients with aggressive periodontitis during the first twelve months of periodontal treatment, at exactly six month interval measurements, and compare them with clinical periodontal parameters. Materials and methods All patients (N = 45) were examined prior to the initiation of periodontal treatment. Patients were divided into two groups GAgP (Generalised form of aggressive periodontitis, N = 23) and group LAgP (Localised form of aggressive periodontitis, N = 22). Control group (CON) included 60 individuals with healthy periodontium. The levels of CRP were determined in both groups GAgP and LAgP three times in 6 month intervals during the periodontal treatment. Results CRP is a plasma protein that reflects the extent of the acute phase response to inflammation and is one of the markers of choice for monitoring this response. In our study, CRP levels decreased in course of periodontal treatment in both groups (GAgP and LAgP) in a similar way as bleeding on probing (BOP) and probing pocket depth (PPD) indices. Conclusion Our study results showed that CRP levels, as well as bleeding on probing (BOP) and probing pocket depth (PPD), indices decreased in course of periodontal treatment in patients with generalised and localised aggressive periodontitis. Therefore this marker might be exploitable as a means to evaluate periodontal health in patients with aggressive periodontitis.

Dental management behavior problems are thought to be both multifactorial and multidimensional, consisting of physiological, behavioral and cognitive components. The stress response to pain or even the anticipation of distress initiates activation of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis and causes an increase of cortisol and catecholamines. The literature on the role of hormones in dental management behavior problems comprises about one hundred papers, which have mainly been focused on this activation of the HPA axis in various situations in dental care. They have generally used salivary cortisol as a marker of the activity of the HPA axis, sometimes combined with salivary alpha amylase. Here we summarize the literature data on the role of stress hormones in dental management behavior problems.

Midazolam is a short acting sedative with small number of adverse effects. Administered orally, it is currently the most common form of conscious sedation in children. The objective of this paper is to describe effect of midazolam administered to children during dental treatment on their vital signs, and to monitor changes in children’s behavior. We described values of vital signs and behavior in 418 sedations conducted in 272 children between 1-12 years of age. To achieve the following results, we used data from 272 all first-time sedations. After administration of midazolam arterial blood pressure and blood oxygen saturation decreased by values which were not clinically significant. The heart rate increased, with values staying within the limits of physiological range. The speed of onset of midazolam’s clinical effects depends on age and dose. The lower age and dose correlated with the higher behavior score. The effectiveness of midazolam treatment is 97.8 %. Unwillingness of child to receive midazolam is predictor for disruptive behavior during sedation. 1.8 % of all sedation cases showed paradoxical reactions. The administration of midazolam in dose of 0.5 mg per 1 kg of child’s body weight is safe and could be recommended for dental treatment in pediatric dentistry.

Úvod a cíl: Midazolam je krátkodobě působící efektivní sedativum ze skupiny benzodiazepinů, mezi jeho výhody patří rychlý nástup a minimum vedlejších účinků. Sdělení se zabývá problematikou využití midazolamu při zubním ošetření dětí, jehož historie sahá do 90. let minulého století. Důvodem jeho obliby při ošetřování dětí jsou právě jeho sedativní a amnestické účinky, které pomáhají jak dětem -vyrovnat se s ošetřením, tak lékařům -vyrovnat se s emoční zátěží, kterou ošetřování dětí bezesporu je. Dále má krátký poločas rozpadu a dětmi preferovaný perorální způsob podání. Autoři v článku popisují fyzikální vlastnosti, mechanismus účinku, farmakokinetiku a nejčastěji se vyskytující vedlejší a nežádoucí účinky midazolamu. Autoři vnímají nejednotnost odborné veřejnosti v náhledu, postupu, dávkování a rozsahu ošetření v sedaci při vědomí aplikací midazolamu u dětí. Cílem sdělení je s pomocí dostupné literatury revidovat aktuální indikace a kontraindikace ošetření dětských pacientů v sedaci při vědomí midazolamem vzhledem k věku dítěte, rozsahu a charakteru prováděného výkonu. Rovněž diskutovat o způsobech aplikace a bezpečném průběhu podání midazolamu v ambulantní praxi. Metodika: Vyhledávání a průzkum literatury byl zaměřen na klíčová slova "midazolam", "zubní ošetření", "děti" a "sedace při vědomí". Použita byla databáze Pub-Med. Dále jsme informace čerpaly z odborných knih zabývajících se danou tematikou. Dostupná literatura byla následně kriticky hodnocena pro potřeby odborného sdělení. Závěr: Ošetření dětského pacienta je často komplikováno strachem dítěte z ošetření. Vhodný způsob aplikace midazolamu v odpovídajícím zázemí nabízí bezpečnou, rychlou, dostupnou a účinnou variantu ošetření v sedaci při vědomí s minimálními nežádoucími účinky.Při správné indikaci může být zásadní pomocí při získávání spolupráce dětského pacienta.