, Vysoká škola fi nanční a správní v Praze* ÚvodDva základní modely poskytování zdravotní péče ve vysokopříjmových zemích OECD bývají označovány jako Bismarckův a Beveridgeův model. Tato označení sice výstižně označují hlavní původní nositele příslušných koncepcí, nevystihují však dostatečně jejich politicko-ekonomickou orientaci. Beveridge byl liberál, "jeho" model organizace a fi nancování však liberální není. Cílem tohoto příspěvku je ukázat, jaké modely zdravotní péče zapadají do jednotlivých sociálních modelů (welfare regimes) a jaké vývojové tendence se zde projevily. Omezíme se přitom na analýzu a srovnání základ-ních forem fi nancování zdravotní péče a jejich vazby na jednotlivé sociální modely, vše s vědomím velké komplexnosti vztahů a podstatného vlivu aktérů zdravotní péče v jednotlivých zemích.Naše pozornost se soustředí na systémy zdravotní péče v zemích OECD a východní Evropy. V souladu s obecnou teorií sociálních modelů, reprezentovanou EspingemAndersenem (1990), rozlišíme tři základní sociální modely: liberální, konzervativní a sociálně-demokratický. Liberální model přitom rozčleníme na klasický liberální model a neoliberální model. Dále stručně pojednáme i o komunistickém modelu a o směrování fi nancování zdravotní péče v postkomunistických zemích. Liberální modelKlasický liberalismus minimalizuje zásahy státu do hospodářství a dnešní sociální politiku vůbec neuznává. V tomto modelu v zásadě platí, že každý se má o sebe postarat sám. V době, kdy i v dnešních vyspělých zemích toto platilo v maximálním možném rozsahu, existovaly z tohoto liberálního pravidla výjimky, toto pravidlo v zásadě potvrzující. Konzultace *Tento příspěvek obdržel podporu z projektu IGA VŠFS "Financování veřejného sektoru a sociální politiky v 21. století" (7744/2012-13).

Czech workers’ compensation is “exemplified” by the adoption of the Worker’s Accident Insurance Act in 2006, four deferments of its effective date and then complete annulment of the Act. A temporary settlement aimed at resolving the incompatibility of the communist model of workers’ compensation for work accidents and occupational illnesses with the transition to a market economy after 1989 involved the implementation of statutory employer liability insurance for work accidents and occupational illnesses, outsourced to two private insurance companies; the current Czech government does not seem to have a know how to deal with it. The objective of this paper is primarily to advise the government using primarily the formulation and comparison of four basic social workers’ compensation models and furthermore considering the existing sickness, pension and health insurance systems. The choice of a social model is namely a matter of public choice, but intensive lobbying also constitutes part of these processes. The analyses result in a recommendation to “dissolve” the statutory employer liability insurance into a jointly collected social insurance contribution for sickness and pension insurance, and partly to transform the current accident benefits into increased sickness and pension benefit assessments and partly to cancel them.

No abstract