No abstract

Úvod: Základním cílem kardiovaskulární prevence je snížit morbiditu a mortalitu a zlepšit kvalitu života pacientů změnami životního stylu, kontrolou rizikových faktorů a kardioprotektivní medikací. Cíl: Stanovit, jak jsou do praxe implementována evropská doporučení sekundární prevence ischemické choroby srdeční (ICHS) z let 2007 a 2012. Metodika: Konsekutivně a retrospektivně bylo vybráno 650 pacientů, mužů a žen ve věku ≤ 80 let, hospitalizovaných pro některou z následujících diagnóz: elektivní či emergentní koronární bypass nebo perkutánní koronární angioplastiku anebo akutní koronární syndrom (akutní infarkt myokardu -STEMI či non-STEMI nebo akutní ischemii myokardu). Byl proveden rozbor chorobopisů a následně byli ambulantně vyšetřeni respondenti, minimálně šest měsíců, maximálně tři roky po přijetí k hospitalizaci. Výsledky: Celkem bylo vyšetřeno 493 respondentů. Z nich 17 % byli aktivní kuřáci, 42 % bylo obézních, v pásmu nadváhy a obezity bylo 86 % respondentů, centrálně obezních 69 %, nízkou fyzickou aktivitu (klasifi kace IPAQ) vykazovalo 71 %. Neadekvátně zvýšený krevní tlak (≥ 130/80 mm Hg, doporučení z roku 2007) mělo 75 %, zvýšený LDL cholesterol (≥ 2,5 mmol/l) 39 %, manifestní diabetes (deklarovaná léčba diabetu a glykemie nalačno > 7,0 mmol/l) vykazovalo 48 % respondentů. V době vyšetření bylo 92 % pacientů léčeno antiagregancii, 85 % beta-blokátorem, 82 % inhibitorem enzymu konvertujího angiotensin (ACE) nebo antagonistou receptoru AT 1 pro angiotensin II, 93 % statinem. Pouze malá část pacientů dodržovala doporučená nefarmakologická opatření v sekundární prevenci. Závěr: U pacientů v sekundární prevenci ICHS se zvýšila prevalence nadváhy a obezity a prevalence diabetu. Farmakoterapie je v sekundární prevenci používána ve vysokém procentu, není však dosahováno doporučených hodnot krevního tlaku, lipidového a glycidového metabolismu, hlavně v důsledku nízkých dávek léků. Nadále je neuspokojivá implementace zásad zdravého životního stylu.

No abstract

Cíl práce: Zjistit prevalenci základních rizikových faktorů ischemických cévních mozkových příhod (iCMP) a analyzovat, jak jsou v klinické praxi implementována doporučení sekundární prevence iCMP. Metodika: Retrospektivně bylo vybráno 507 konsekutivních pacientů ve věku < 80 let, hospitalizovaných v příslušných nemocnicích spádových oblastí Prahy 4 a Plzeň-město pro první iCMP. Údaje byly získány z hospitalizační dokumentace a z následného odběru anamnézy od pacienta, včetně vyplnění strukturovaných dotazníků. Ambulantní vyšetření se uskutečnilo 6-36 měsíců po proběhlé iCMP a jeho součástí byl odběr vzorku krve nalačno. Šetření probíhalo jako součást evropské studie podle protokolu studie EUROASPIRE III modifi kované pro iCMP.

Movement is an inseparable part of one's life, and has been a basic everyday activity through the history of mankind. However, a lack of physical activity and availability of food have resulted in a variety of serious health impairments. The 20th century has witnessed a steep rise of mortality from cardiovascular disease, increase in the prevalence of type-2 diabetes mellitus, malignant diseases, and dramatic increase in body weight initially in industrialized nations followed, in the last two decades of the last century, by the populations of third-world countries with all inherent consequences of this phenomenon. Preventive programmes involving physical activity have also been on the list of top priorities of various materials issued by the World Health Organization. Physical activity is one of the simplest non-pharmacological tools in the prevention of a plethora of diseases. The simplest physical activity, even for therapeutic purposes, is walking. We can walk any time, virtually anywhere, so walking is also the least expensive therapeutic option.