Category: 1.02 Review Language: Original in Slovenian (Abstract in Slovenian and English, Summary in English) Key words: Czechoslovakia, Kingdom of Serbs, Croats and Slovenians/Yugoslavia, May Declaration, T. G. Masaryk, Edvard Beneš Abstract: The collapse of the Habsburg monarchy and the emergence of its hereditary states was a great process, but in many details, from one case to another, it was very different. In the discussion through the comparative outline of events, the author looks for similarities and differences in the formation of two successor states – the first Czechoslovak Republic and the Kingdom of Serbs, Croats, and Slovenians from the perspective of two national and political strategies – Czech and Slovenian. In addition, it concludes in the end what the heritage of both political entities is today, when neither is on the European political map any longer.

In 1986, on the eve of the dissolution of the Yugoslav Federation, the Assembly of the Socialist Republic of Slovenia was a rather boring authority, restricted to the bureaucratic and formalist framework. It consisted of non‑professional delegates without significant social influence, elected in a specific indirect manner. However, it was this very Assembly that passed several key decisions a few years later, leading to the introduction of a multi‑party system and elements of market economy, as well as strengthening the position of the republic. It seems that at the time this Assembly became the primary factor of transition and that it was this very institution that destabilised the Yugoslav federation. However, such an evaluation has nevertheless not asserted itself. The role of the socialist Assembly appears vague. Consequently the author, in his contribution, seeks to answer the following question: What sort of an authority body was the socialist Assembly? Initially the author presents the genesis of the Yugoslav Assembly system and its basic characteristics, and then he explores the three different levels or possible outlooks on the Assembly: legal level, perceptual level (how people saw the Assembly), and the level of internal mechanisms (how the parliamentary discussions changed).

Konečně sami… Opravdu si to lidé mysleli, nebo se jedná pouze o tezi, kterou se podařilo prosadit politickým elitám a kterou přejala i historiografi e? V roce 1994, tři roky po rozpadu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, proběhl ve Slovinsku, kdysi nejsevernější republice Jugoslávie, výzkum veřejného mínění. Lidé si měli z několika nabízených témat vybrat to, na které jsou osobně hrdí. Jedním z témat, které získalo největší podporu, bylo založení slovinského národního státu. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že respondenti sami tuto dobu zažili, že jejich vzpomínky na krátkou válku před získáním nezávislosti v červnu a červenci 1991 byly stále čerstvé a že si živě pamatovali i plebiscit z prosince 1990, v němž se většina obyvatel vyslovila pro suverénní a nezávislé Slovinsko. Jen o několik roků dříve, na začátku osmdesátých let, však situaci vnímali zcela odlišně. Jugoslávii lidé považovali za zemi mnoha výhod a za svou vlast.Ve velmi krátké době se tento postoj zcela změnil, podobně jako na začátku dvacátých let minulého století po rozpadu habsburské monarchie. Tehdy Slovinci, kdysi považovaní za "nejvěrnější" Rakušany, poměrně rychle přijali realitu nového státu -Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina Srba, Hrvata i Slovenaca), jak zněl tehdejší ofi ciální název Jugoslávie -a již neexistující rakousko-uherskou monarchii ocejchovali jako "vězení národů". Jak to bylo možné? Nebyla snad Jugoslávie zemí, se kterou se cítili Slovinci spokojení? Bylo nezávislé Slovinsko slibnější? Jak doopravdy vnímali život v jugoslávské federaci? Jaký byl jejich skutečný postoj k této zemi? Kdy došlo k obratu a proč? Doufám, že tento text přispěje k pochopení důvodů rozpadu Jugoslávie a že obohatí diskuse o legitimitě a povaze jugoslávské federace o další, empiričtější rozměr.

Avtor v razpravi obravnava delež in vlogo pravnikov v slovenskem političnem življenju v času od preloma 19. v 20. stoletje do začetka druge svetovne vojne na Slovenskem. Najprej v primerjalnem okviru predstavi visok delež pravnikov med politiki, pri čemer je posebej pozoren na poslance in ministre, ilustrativno pa prikaže tudi delež pravnikov na ostalih področjih (med župani, oblastnimi odborniki, strankarskimi funkcionarji, bani). V nadaljevanju na tej podlagi izriše kolektivno biografijo pravnikov – politikov.

No abstract