The disruptions of trade flows due to military conflicts leads to changes in economic structures of countries, to the subsequent changes in trade policies, and to the changes of established trade patterns with impact on position of countries in international trade system. This paper deals with three modern time’s conflicts: Napoleonic Wars, WWI and WWII. We argue that the changes resulting from the disruption of trade flows itself, leads to changes and shifts which are relatively permanent, independent on outcomes of the conflicts for individual countries, and do significantly affect regions which did not take part in the conflict.

No abstract

No abstract

ÚvodTato stať má ambici přispět do diskuze konceptu konkurenceschopnosti národních ekonomik, jedná se tedy o její mezinárodní dimenzi. Taková diskuze probíhá již nejméně od 90. let 20. století, a to jak na stránkách prestižních vědeckých časopisů, tak v prostoru, kde je vytvářena hospodářská politika jednotlivých zemí. Koncept konkurenceschopnosti (v našem pojetí konkurenceschopnost národních ekonomik) 1 byl rychle přijat širší odbornou i laickou veřejností v období poslední dekády 20. století. Tehdy převládl dojem, že vyspělé ekonomiky (Spojené státy a přední evropské ekonomiky) jsou jako celek vystaveny sílící konkurenci mimo jiné ze strany asijských a dalších nastupujících ekonomik. Od 80. let 20. století se pak postupně měnil náhled na preferovanou podobu mezinárodních ekonomických režimů a od podpory jejich liberální podoby došlo k akcentování prvků "strategického" a "státocentrického" (srov. Gilpin, 2001) přístupu k mezinárodní ekonomice.Na analogii států jako soutěžitelů ve světové ekonomice, pokoušejících se o dosažení vyššího relativního příjmu na úkor svých rivalů ve světové ekonomice (srov. Tyson, 1992), reagovali např. Paul Krugman nebo Richard Baldwin svou kritickou refl exí konceptu konkurenceschopnosti (Krugman, 1994;Baldwin, 1995). Tento kritický pohled však nepřevládl a pojem konkurenceschopnost je běžně využíván v rámci formulace a prosazování hospodářských politik (v EU Lisabonská strategie, Strategie Evropa 2020) i v odborné diskuzi (Berger, 2008;Chikán, 2008;Delgado, Ketels, Porter, Stern, 2012; v ČR viz Slaný, 2008;Beneš, 2006;Rojíček, 2010). Domníváme se však, že v této diskuzi má smysl nadále pokračovat. S kritickou refl exí té dimenze konkurenceschopnosti, která se týká výkonnosti národních ekonomik v mezinárodním obchodě, se totiž dle našeho soudu současná odborná komunita důsledně nevypořádala. Máme za to, že zatímco kritika konceptu vychází z premis a analýzy (neo)klasické ekonomie, jeho zastánci s tímto pojmem pracují buď jako s pouhou analogií (a rezignují tak na analytický rozměr ekonomie -tj. v schumpeterovském smyslu na její vědeckost) nebo vycházejí z implicitních předpokladů, které jsou neslučitelné s aplikací aparátu

No abstract