Dětská nadváha a obezita představuje vysoce závažný problém z hlediska zdravotních důsledků, obzvláště později v dospělosti, z hlediska vysoké prevalence a současně vzhledem k obtížnosti řešení. Jednou vzniklá obezita se obvykle přenáší do dospělosti a nejlepším způsobem zásahu je proto prevence. Ta ale vyžaduje velmi komplexní řešení, skutečně celospolečenský přístup se zapojením politiky, mnoha resortů a jednotlivých rodin. Cílem článku je přehled aktuálních strategií a akčních či implementačních plánů, jmenovitě Evropského akčního plánu proti dětské obezitě 2014-2020, Národního akčního plánu proti obezitě v rámci programu Zdraví 2020 a implementačního plánu WHO Skoncování s dětskou obezitou. Ve stručnosti jsou uvedeny základní oblasti, priority jednotlivých plánů a konkrétní cíle, jichž má být v daných oblastech dosaženo. Dále jsou uvedeny vybrané výsledky hodnotících zpráv v poločasu Evropského plánu a Zdraví 2020. Jsou diskutovány rozdíly mezi jednotlivými plány a rovněž otázky intruzivity opatření a intervenčního žebříčku. Akční plány zahrnují prakticky všechny oblasti, které jsou dle současných znalostí důležité pro zastavení nárůstu dětské obezity. Většina opatření je založená na tvorbě politik a provádění iniciativ. Cílem je vytvořit antiobezitogenní prostředí, ať již nabídkou zdravých možností, nebo naopak restrikcí. V praktické realizaci prevence ale zůstává dostatek prostoru pro konkrétní projekty, které by měly být zaměřeny především na předškolní děti a jejich celé rodiny.

Cílem projektu bylo vytvoření metodiky ochrany zdraví dětí a rodiny se zaměřením na prevenci dětské obezity, výživu a pohyb, která je určena pro implementaci v rámci komunitních projektů. Hlavním celkovým cílem je prevence dětské obezity.Metodika: Jsou popsána východiska, kroky a dílčí výsledky, na jejichž základě byl navržen intervenční systém. Byla provedena rešerše odborné literatury k vybraným tématům a dále dotazníkové šetření u rodičů předškolních dětí s hlavním cílem identifikovat bariéry zdravého životního stylu a neobezigenního chování. Na základě výsledků byl navržen intervenční systém, který byl následně pilotně otestován a finálně upraven.Výsledky: Výsledná metodika je založená na ovlivnění rodičů předškolních dětí směrem k neobezigennímu životnímu stylu. Jádrem systému je webová aplikace s názvem "Obezita není dědičná", která umožňuje účast v intervenčním programu aktivit. Součástí jsou i kontaktní terénní aktivity a rovněž indikátory k hodnocení dosaženého efektu.Závěry: Působení na rodiče a na optimalizaci rodiny je zásadním rysem metodiky, a v jeho důsledku lze očekávat přenos takového chování na děti jak výchovou, tak prostřednictvím přejímání vzoru chování. Důraz je kladen i na bariéry bránící přijetí zdravého životního stylu a na podporu finančně i jinak nenáročných aktivit a přístupů, které se mohou stát trvalou součástí života všech rodin, včetně sociálně deprivovaných.