Research on heart disease have found a strong and consistent evidence of association between some psychosocial risk factors, including depression, anxiety, self-efficacy, lack of social support and outcome of disease. Depression increases the risk of cardiac death and is highly predictive of reduced adherence to recommended treatments; anxiety appears to be linked to adverse cardiac outcomes. It was demonstrated that Cardiac Rehabilitation (CR) leads to substantial improvements and positive outcomes because combines the prescription of physical activity with the modification of risk factors and aims to reduce symptoms related to the disease and the risk of new cardiovascular events. The main objective of this study is to determine if a short and intense CR program can produce a positive impact on anxious and depressive symptoms revealed in cardiac patients, confirming results of previous researches. The protocol was proposed to all patients referred for an outpatient CR after an acute event who attended the short 2-week intensive rehabilitation program. A total of 157 patients recruited at the operating unit of Cardiology, in the Hospital of Cittadella (Italy), was included in the analysis. The Beck Depression Inventory-II and the State-Trait Anxiety Inventory-Y were administered to the patients. SPSS 17.0 was used for statistical analysis. T-tests for paired samples were used to evaluate differences between the beginning and the end of the CR program. There was a statistically significant difference between the beginning and the end of the CR program. Results for paired samples showed significant differences in all factors of the BDI-II and in the total score. In addition, a statistically significant difference was found even in the state - anxiety subscale. No significant difference was detected for the trait anxiety. According to recent studies, this research shows that the CR program has a significant impact on levels of anxiety and depression, because all activities focus their commitment on changing the patient's personal beliefs and perception of illness, promoting the exchange of information and sharing of concerns and fears, increasing the patient's resilience with the aim of enabling him/her to reorganize positively his/her personal, family and professional sphere.

Posoudit pozitivní dopad programu srdeční rehabilitace na stupeň deprese u pacientů po akutní srdeční příhodě a ověřit, zda některé sociodemografi cké proměnné (např. diagnóza, pohlaví a věk) a proměnné v souvislosti se zaměstnáním a podporou ze strany okolí (povolání, rodinný stav, přítomnost/nepřítomnost dětí) lze považovat za prediktory deprese, a to jak na začátku, tak na konci programu srdeční rehabilitace. Metody: K posouzení symptomů deprese vyplnilo před čtyřtýdenním programem a po čtyřtýdenním programu srdeční rehabilitace 122 pacientů dotazník BDI-II. Změny v hodnotách skóre se porovnávaly pomocí párového t-testu. K ověření prediktorů rozvoje deprese byla použita lineární regresní analýza. Výsledky: Průměrné skóre BDI-II se od prvního do druhého hodnocení významně snížilo, jak u afektivního faktoru (t = 2,66; p < 0,01), u kognitivního faktoru (t = 3,89; p < 0,01), tak i v celkovém skóre BDI-II (t = 3,68; p < 0,01). Prediktory stupně deprese před hodnocením byly rovněž pohlaví (= 0,312; t = 2,55; p < 0,01) a přítomnost dětí (= 0,426; t = 3,08; p < 0,01). Závěr: Snížené stupně deprese prokázaly pozitivní dopad programu srdeční rehabilitace, v němž mají strukturované aktivity řadu příznivých účinků na psychiku pacienta. Podle získaných výsledků je vhodné při rozhodování o dalších intervencích u pacientů se srdečním onemocněním vzít v úvahu jeho pohlaví a míru podpory ze strany okolí.